Sebereflexe: Co to znamená

Sebereflexe nám umožňuje vnímat sebe sama. Pomocí sebereflexe si utváříme obraz o svém myšlení, jednání, vztazích k ostatním lidem, vztahem k hodnotám. Sebereflexe neznamená, že náš vlastní obraz, to, jak se sami vidíme, musí být nutně v souladu s tím, jak nás vidí a hodnotí jiní lidé. Sebereflexe je účinný nástroj i v rodinných a partnerských vztazích. Sebereflexe znamená nastavení zrcadla svému vnitřnímu světu. I to zrcadlo ale může být křivé.

Obecně o sebereflexi

Sebereflexe (autoreflexe) je vnitřní proces člověka, při němž se zrcadlí, odráží jeho vlastní já (ego).

• Při sebereflexi si uvědomujeme svoje vnitřní pocity a jejich důvody,
• ale právě se tak se sebereflexe může týkat uvědomění si svých vnějškových projevů (a to včetně zevnějšku),
• případně svých možností (schopností, talentu, či naopak slabosti a neschopnosti).
• Sebereflexe může odrážet i naše postavení ve společnosti,
• vztah k jiným lidem, se nimiž přicházíme do styku.

Schopnost sebereflexe je projevem inteligence. Je formulována ve slavné větě „Cogito ergo sum, Myslím, tedy jsem“ (filozof René Descartes,1596 až 1650). Další nesmrtelnou větou, která prokazuje nejen sebereflexi, ale i pokoru bez sebe zatracení, je Sokratův výrok „Vím, že nic nevím.“

• Vím, že nic nevím nemůže být prvoplánově chápáno jako pocit nenaučeného studenta jdoucího ke zkoušce, ačkoliv i to je výsledkem sebereflexe.

„Praktická“ sebereflexe

• Partnerské a manželské vztahy

Sebereflexe je účinný nástroj i v partnerských nebo manželských krizích. Pomocí sereflexe se můžeme pokusit „podívat se na sebe očima toho druhého“. Když takové sebereflexe jsme schopni, dokážeme snáz analyzovat možné příčiny vzájemného nesouladu, případně i rozpadu vztahu nebo manželství. Bývá doporučováno pro takový rozbor své postoje v interakci na chování našeho protějšku si formulovat písemně. Je třeba ovšem i značné dávky sebekritiky, aby člověk neupadl do snadné sebelítosti, která jeho snahu o sebereflexi poznamená.

• Výchova dětí

Sebereflexe je třeba i při výchově dětí. Jestliže se náš potomek dlouhodobě neprojevuje tak, jak bychom si přáli (lenost, dětské lži, nekamarádské chování vůči jiným dětem), a nebo když v krajním případě je jeho chování přímo závadné (velké lži, drogy, kriminální jevy), bývá rodičovská sebereflexe namístě – kde se stala ve výchově, jaká je cesta k nápravě).

• Pracovní sebereflexe

Sebereflexe je nutná při pracovní činnosti. Měla by se použít při přijímání zodpovědného místa nebo úkolu, při hodnocení výsledku práce. Ať dobrého – „Byla to v případě zdaru jen moje zásluha?“, a nebo i špatného – „Co bylo příčinou nezdaru? Jaký je můj podíl?“

• „Už to není jak to bývalo“

Sebereflexe je nutná v naprosto „nepsychologických“  situacích. Sebereflexi je vhodné uplatňovat i v procesu zrání věkem (stárnutí). Je sice pravda, že člověk je tak stár, jak se cítí, ale to neznamená, že jej tak vnímá i jeho okolí. Jestliže se žena „jistého věku“ nedokáže vzdát svého dívčího účesu, jestliže přes pokročilý věk používá stejnou kosmetiku a způsoby líčení jako před třiceti, čtyřiceti lety a právě tak se chová, je „pohled zvenku“ víc než namístě.

K sebereflexi bychom se měli uchýlit vždy, když ve svém okolí zachytíme nějaký signál nesouhlasu s naším jednáním., o to víc, přicházejí-li z různých směrů: „Proč se stále hádám? Proč musím mít za každou cenu poslední slovo? Proč nejsem tolerantnější? Proč se lidi za mými zády smějí?“