Etiketa společenského chování: zásady slušného chování

Všichni lidé by měli zvládnout alespoň základní etiketu společenského chování. Ke vzdělání přece nepatří jen znalosti cizích jazyků, počítačů a matematiky. Neméně důležitá je také abeceda slušného chování, etiketa. Čím dříve se s ní dítě či mladý člověk seznámí, tím méně trapasů a těžkých chvil zažijí ve škole, ve společnosti a později iv zaměstnání. Ale ani dospělým neškodí, jestliže si průběžně pravidla slušného chování opakují.

Slušnost někdy pomáhá

Etiketa společenského chování sice nepatří k povinným předmětům ve školách, ale její zvládnutí mnohdy člověku usnadní i složité životní situace. Člověk znalý pravidel společenského chování může daleko snáze zvládnout například i těžkou zkoušku (konkurz, výběrové řízení, vstupní pohovor), při nichž jeho „společensky neohrabaný“ kolega shoří jako papír.

Protože by se slušné chování v žádném případě nemělo omezit jen na „salon“, je třeba jeho pravidla dodržovat na každém kroku.

Etiketa společenského chování v denním životě

Žena má přednost

• Žena má přednost, ale pozor, žena za tyto projevy neděkuje slovy, pouze pohledem
• Tykání nabízí vždy první žena muži, nebo starší člověk mladšímu a nadřízený podřízenému.
• Ruku podává bez výjimky první žena muži, nebo starší mladšímu, či šéf podřízenému. Nabízet by se neměl ani ruka mdlá zvaná leklá ryba, ani příliš pevné sevření podobné svěráku.
• Ženy by se měly připravit i na situaci, že jim muž bude někdy chtít ruku políbit, což ale neznamená, že ji skutečně políbí. Když muž líbá ženě ruku, dotkne se jí jen symbolicky bradou.

Obchodní jednání

Častými nešvary při obchodních jednáních jsou:

• Netaktní vyjadřování
• Přílišná orientace na sebe a z toho vyplývající neschopnost respektovat názor druhé strany
• Nenaslouchání druhému
• Neoslovování
• Narušování osobního prostoru druhého
• Skákání do řeči
• Dokončování vět za druhé.

Dopravní prostředek

• Téměř matematicky zákonité je pravidlo o přednosti vystupujících před nastupujícími.
• Fyzikálně lze opodstatnit nutnost držet se za jízdy nějakého pevného bodu – nikoli tedy spolucestujícího.
• Protože se nevyhneme nežádoucím dotykům a šťouchancům, neměli bychom šetřit omluvnými slovy, popřípadě gesty.
• Rovněž bychom neměli zapomínat na staré dobré vychování a přenechat místo k sezení starším či nemocným osobám – a navzdory emancipačním tendencím i ženám.
• Naše zavazadla by nikdy neměla ohrozit vzhled ani zdraví ostatních – krosny a batohy je třeba držet v ruce.
• I pracovně přetížení majitelé mobilních telefonů by měli zohlednit přítomnost ostatních a nekonečných hovorů „na celý autobus“ se pokud možno vystříhat.
• I potřebu číst v tramvaji či autobuse noviny bychom měli přizpůsobit momentální situaci – rozepjaté ruce s deníkem mohou zaplnit prostor, kterého nebývá (zvláště po ránu) v dopravních prostředcích nikdy nazbyt.
• Ti, kdo se vracejí z neformální oslavy a jsou „společensky unavení“, by se měli jízdě autobusem, tramvají i metrem raději vyhnout.
• Erotická činnost je v prostředcích hromadné dopravy nepřípustná v kteroukoli denní dobu.
• Výslovný zákaz se vztahuje na zmrzlinu a kouření, zásadám slušného chování však odporuje konzumace jakéhokoli jídla či pití.

Při oslovování se „držme zpátky“

Zatímco před první světovou válkou byla za slečnu považována i třeba sedmdesátiletá neprovdaná dáma, dnes je trend používat toto oslovení pouze pro děvčata zhruba do věku dvanáct až třináct let. Ty starší by se měly oslovovat „paní“. Člověk se tak vyhne nepřijatelnému oslovení „mladá paní“.

Analogicky postupujeme u mužské poloviny populace. Po dosažení věku třinácti let by měli být oslovováni „pane“, přípustné je ioslovení „mladý pane“. Tvary jako „jinochu“, či „mladý muži“ mohou působit ironicky a pro komunikaci proto nejsou podle expertů přípustné.

Ilustrační foto: scx.hu