Začne-li člověk uvažovat o smyslu života, a není-li právě filozofem z profese, učitelem nebo lektorem nějaké společenské vědy, který se připravuje na přednášku, není možná všechno v pořádku. Zabývá-li se člověk smyslem života, je to mnohdy tím, že je v životě jeho samého dochází k nějakému mezníku, že mu něco chybí. Plně vytížený člověk si otázku o smyslu života nepokládá. Nanejvýš může smysl života vysvětlovat někomu labilnímu, který po smyslu života pátrá.
Co je smyslem života?
Jaký je smysl života? „Postavit dům, zasadit strom, vychovat syna.“ Ne, není to myšleno doslova. Tato prastará poučka připomíná, že smyslem lidského bytí je zachovat a zušlechtit lidský rod, pevně zabezpečit sebe a své blízké v reálném čase a zanechat něco generacím příštím. Kdyby jenom toto člověk ve svém životě vykonal, jeho život měl smysl.
Kdy smysl života můžeme ztrácet
Přes všechny deklarace nastávají v životě lidí situace, kdy si otázku smyslu života kladou.
- Smyslem života se zabývají přecitlivějí pubescenti, adolescenti a mladí lidé, kteří ještě nejsou ve společnosti pevně zakotveni. Smysl života je častým tématem úvah při studijních neúspěších, prvních zklamáních v lásce.
- Pátrání po smyslu života je dost časté, když na lidi přijde tak zvaná krize středního věku.
- Smysl života na chvíli ztrácejí i někteří lidé, jimž se rozpadl vztah nebo manželství. Objevená nevěra, odchod partnera k někomu jinému, manželská krize, rozvod a rozdělení domácnosti na někoho může působit tak depresívně, že na nějakou dobu ztrácí smysl života. Nejsou výjimečné i případy, kdy se lidé z důvodu rozpadu vztahu rozhodli skončit se životem.
- Smysl života se vytratí i rodičům, kteří přišli o dítě, zvláště, když bylo jediné.
- Někdy se lidé, kteří přišli o práci a dlouhodobě nemohou najít zaměstnání, které odpovídá jejich vzdělání, kvalifikaci a zkušenostem dostávají do takových psychických a depresivních stavů, že o smyslu života začnou uvažovat.
- Smysl života někdy náhle chybí lidem, kteří po životě naplněném prací najednou odejdou do důchodu a nemají možnost se své profesi nadále věnovat.
Všechny tyto situace mohou být řešeny, jestliže člověk nezůstává ve svém trápení sám. Pomůže v první řadě rodina, partner, přátelé nebo jiní empatičtí lidé. Vhodným řešením je také návštěva psychologa nebo psychologické poradny, které jsou zřizovány jako sociální služba. Zejména u lidí mladšího středního věku je velká šance, že při změně situace opět smysl života najdou.
Nemocní nesmějí ztratit smysl života
Závažnější situace nastává u lidí, kterým se náhle změnil zdravotní stav, zejména je-li prognóza nejistá. Beznaděj přepadá lidi, kterým byla sdělena diagnóza život ohrožující nemoci (rakovina) nebo lidé po těžkých úrazech (když přišli o končetiny, ztratili hybnost po úrazu páteře a podobně). V těchto případech je pomoc odborníka nutná. Bohužel, není-li člověk hospitalizován – a tedy v péči klinického psychologa, obvykle musí o pomoc sám požádat, není mu zcela automaticky nabídnuta (což se týká zejména situace, kdy je pacientovi sděleno onkologické onemocnění a pacient zůstane se zprávou sám, pouze s žádankou na další vyšetření).
Jestliže se pacient s onkologickým nálezem dostane do stavu deprese, a je navíc introvertní, měla by „nastoupit“ rodina a pomoc psychologa zajistit – třeba i bez jeho vědomí.