Obvykle se uvádí, že savci se na Zemi objevili až po odchodu dinosaurů na konci druhohor. Podle některých fosilních nálezů by skutečnost mohla být jiná – společný předek dinosaurů i savců žil už v prvohorách a v druhohorách se tedy (zjednodušeně řečeno) vyvíjely obě skupiny současně. Koncem prvohor, před nástupem dinosaurů, to vypadalo, že předchůdci savců jsou na nezadržitelném vzestupu. Vládci světa nebyli plazi či obojživelníci, ale teplokrevní tvorové pokrytí srstí, s končetinami postavenými kolmo k tělu (tedy nikoliv vybočenými stranou jako u plazů), rychlí a mrštní. Říká se jim therapsidi a nechyběly mezi nimi ani dravé formy dlouhé tři a více metrů. Jejich podoba s dnešními savci není nijak náhodná, některé z nich lze označit za naše přímé předky.
Savci: První zlatý věk
Koncem permu, před asi 230 až 225 milióny let postihla Zemi pravděpodobně podobná katastrofa, jaká mnohem později vyhubila i dinosaury. Tato ale byla svým rozsahem ještě mnohem větší. Ze světa zmizely rozsáhlé skupiny živočichů a většina pevnin se změnila ve vyschlé pouště. Cynodontové ale permskou katastrofu přečkali a v prvním období druhohor (triasu) se dokázali dál rozvíjet. Tehdy už šlo vyloženě o savce, byť podobné spíše primitivním typům, jaké známe z dnešní Austrálie (na snímku australský wombat). Někteří lovili ve smečkách, starali se o mláďata, samice je dokonce kojily. Jenže pak přišla další pohroma v podobě rychle se rozvíjejících prvních dinosaurů. Savci prohráli – a celých 180 miliónů let museli čekat ve svých úkrytech, až jim tajemná katastrofa pomůže navázat na přetrženou nit evoluce.
Savci v ilegalitě
Desítky miliónů let, které následovaly, byly pro savce nepříznivé. Všechny velké druhy zmizely, největší druhohorní savci patrně stěží dosahovali velikosti dnešního králíka, většina však byla mnohem menší. Přežili pouze ti, kdo byli schopni skrytého způsobu života, a tak se nejspíš jednalo o tvory svým vzhledem i životním stylem připomínající současné hlodavce či hmyzožravce. Z toho všeho vyplývá i vzácnost nálezů jejich kosterních pozůstatků. Většinou jde jen o izolované zlomky kostry nebo zuby, a tak se i členění druhohorních savců do jednotlivých skupin řídí podle stavby chrupu. Díky tomu také víme, že již měli zuby rozčleněné na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky, stejně jako lidé.
Návrat savců na scénu
Na to, proč před přibližně před 65 milióny let zmizeli dinosauři, se názory dodnes různí. Pro další vývoj savců však měl 180 miliónů let trvající odklad nástupu na trůn možná rozhodující význam: když už nešlo čelit hrozbě dinosaurů silou, muselo se na to jít inteligencí. V dlouhém období strádání bezpochyby přežívali pouze ti nejobezřetnější, nejbystřejší, nejvíce schopní předvídání.
Na počátku třetihor sice nastalo rychlé ochlazení doprovázené výraznými pohyby zemské kůry, později se však začaly podmínky zlepšovat, až se klima mírného pásma rozšířilo ještě mnohem severněji než dnes. Pro mimořádně přizpůsobivé savce nebyl problém přežít nepříznivé období a poté rychle zaujmout místa opuštěná přečetnými druhy dinosaurů – od oceánů (ploutvonožci a kytovci zde nahradili ryboještěry a plesiosaury), přes pevniny až po vzduch (netopýři). Nastal věk savců. A už tehdy na počátku třetihor se od hmyzožravců začala nenápadně oddělovat skupina primátů, na jejímž vrcholu stojí dnešní člověk.
Foto: sxc.hu
Zdroj: S využitím archivu autorky