Romantické a idealistické, někdy i umělecké povahy chápou pojem „pragmatik“ jako téměř odsouzeníhodné označení člověka. Lidé prakticky založení – technici, řemeslníci, ekonomové, matematici – sami sebe rádi označují za pragmatiky – a vyslovují to téměř s hrdostí. Kdo je pragmatik? Je dobré být pragmatikem, a nebo nám to je na škodu?
Pragmatik: Co je užitečné, to je dobré
- Velmi zjednodušeně řečeno – pragmatik je člověk, který za prospěšné považuje to, co se již v praxi osvědčilo. A to se týká jak činů, tak myšlenek.
- Pragmatický člověk vždy sleduje svým konáním nějaký užitek. Nemusí se vždy ovšem jednat jen o jeho vlastní prospěch.
- Pragmatický člověk nejedná pod vlivem emocí, nedá se strhnout nějakým momentálním nápadem, jeho uvažovaní je racionální.
Pragmatik není bez citu
Někteří lidé, kteří jsou emociálnějšího ražení, mnohdy pragmatikům vyčítají určitou bezcitnost v jednání. Ale pragmatici nejsou bezcitní lidé, jen dokážou učinit právě to, co je v danou chvíli nejužitečnější. Za některých okolností je přítomnost pragmatika velkým přínosem – nehody, tragické události, kritické stavy a podobně.
Partneři se doplňují
V partnerském soužití bývají pragmatičtí většinou muži. I když si partneři někdy (byť i jen v žertu) navzájem vyčítají přílišný idealismus, nebo naopak pragmatismus toho druhého, ve dvojici oba přístupy tvoří přirozenou rovnováhu a velmi dobrý vzor pro vychované děti, které dostávají správnou dávku citovosti a praktičnosti. Podobná polarita se velmi často objevuje u dobře fungujících homosexuálních párů, kdy jeden z partnerů bývá spíše pragmatický a druhý více emotivní (týká se to ženských u mužských párů).
Pragmatikem vlivem okolností
Ženy osaměle žijící a vychovávající děti se mnohdy musí k pragmatismu uchýlit pod vlivem situace, kdy jsou jediným dospělým, na kterém spočívá celá tíha rozhodování a zajišťování praktických věcí, na kterých závisí chod domácnosti, výchova a zdraví dětí, finance a podobně.