Socha mistra Jana Husa v jihočeském Husinci
Středověký kněz, filosof, učitel a lingvista mistr Jan Hus byl českému národu vždy blízký. Možná i proto, že jméno mistra Jana Husa bylo vždy spojováno s českému uchu líbivými přídomky: reformátor, kacíř, rebel. Mistr Jan Hus chtěl změnit poměry v katolické církvi. Učení mistra Jana Husa bylo základem rozvoje protestantského náboženství v Čechách.
Za své názory byl 6. července roku 1415 pro výstrahu upálen. Od roku 2000 je tento den státním svátkem. Obliba mistra Jana Husa v Česku stále trvá, v populární anketě Největší Čech, kdy hlasovala nejširší veřejnost, byl vyhodnocen na sedmém místě.
Život mistra Jana Husa
Kdy přesně se Jan Hus narodil historické prameny nedokládají. Předpokládá se, že to bylo přibližně kolem roku 1370. Místo jeho narození je známo – jihočeská obec Husinec. Protože se nejednalo o dítě z váženého rodu, nezachovaly se o jeho dětství žádné doklady. A příběhy, které se po letech vyprávěly, patří do kategorie mýtů či legend, byly mu dodatečně přisouzeny, pro zvýšení mimořádnosti.
Původně svobodný umělec
Jan Hus se nestal knězem hned, jeho prvním „studijním oborem“ byla svobodná umění („artistická akademie“ pražské univerzity). Až jako druhou školu vystudoval teologickou fakultu a po absolutoriu byl vysvěcen na kněze.
Na univerzitě začal přednášet (od roku 1398). O čtyři roky později začala jeho slavná kázání v pražské Betlémské kapli. A tam to začalo: Jan Hus ve svých kázáních nešetřil nikoho: nebál se poukázat na bezbožný život šlechty a bohatých lidí, ale co víc, neušetřil své kritiky ani klér. Vyčítal církevním hodnostářům rozmařilý život, který je v rozporu s křesťanskými ideami vycházejícími z učení Ježíše Krista. Tato kázání získala obrovskou popularitu mezi prostými lidmi, kterým jakoby „mluvil z duše“.
Mistr Jan Hus v klatbě
Jana Husa ovlivnil anglický filozof John Wycliffe (používá se i český přepis Viklef), který mimo jiné zdůrazňoval, že by církev neměla mít žádné statky a měla se držet pouze Písma svatého (John Wycliffe byl překladatel bible do angličtiny). Husova kázání budila nevůli těch, které kritizoval, a kteří měli moc. Když Hus (a jeho kolegové i studenti) odmítli odevzdat Viklefovy spisy ke spálení (jako kacířské), dostal se mistr Jan Hus do kletby. Ta mimo jiné obnášela, že byla Husovi zakázána kněžská činnost na území Prahy. Hus nějakou dobu nebral zákaz v úvahu, ale protože nenacházel milost ani u krále Václava IV., opustil Prahu a odešel do jižních Čech.
Vděčíme mu za jednodušší pravopis
Na Kozím Hrádku se konala jeho slavná kázání k venkovskému lidu. Venkovský klid využíval rovněž k sepisování svých děl. A nebyly to jen práce z oboru teologie.
Mistr Jan Hus se věnoval také českému jazyku. I když není zcela jasné, zda byl autorem díla O pravopise českém, je za autora pokládán. Z této reformátorské práce vycházely následné změny v českém pravopise. Byly mimo jiné odstraněny spřežky, tedy dvojice psaných písmen značící změkčení hlásky, například „cz“ a nahradilily je háčky na písmeny „č“. Nad dlouhou samohlásku uprostřed slova „u“ přibyl kroužek, přesunul se tam z původního „o“ (kuoň, buoh se začali psát kůň, bůh). Délka samohlásek se začala označovat čárkou.
Mistr Jan Hus svá slova neodvolal
Protože mistr Jan Hus nedbal a svá kázání pronášel dál, byl církví označen za kacíře.
Jenže dokud byl v Čechách, nebyl ohrožován na životě. V tehdejších Čechách nemohl proběhnout žádný soud s kacířem, protože to by znamenalo kacířské stigma na celé království. Ovšem pak přišla výzva císaře Zikmunda, aby se mistr Jan Hus zúčastnil koncilu v německé Kostnici (Konstanz). Na něm se měl mistr Jan Hus omluvit církci za své kacířské vystupování. Byla to léčka. Kostnice ležela na církevní půdě a vstupem na ni podléhal Hus právu církevnímu. Proto byl hned zajat a poslán do žaláře.
Jan Hus coby kněz znal církevní právo a věděl, že by soud nad ním mohl skončit jen doživotním žalářem, ovšem kdyby se omluvil. Znal i druhou variantu – upálení zaživa. Přestože byl vystaven výslechům, nařčení i z činů, kterých se nikdy nedopustil a byl tělesně i duševně týrán, svých myšlen a činů se nezřekl, neodvolal, neomluvil se.
Proto byl dne 6. července roku 1415 upálen. Aby se ani jeho popel nemohl stát relikvií pro jeho zastánce, byl Husův popel vysypán do Rýna. Hus věřil, že jeho upálení vzbudí velký ohlas mezi jeho příznivci v Čechách. To se prokázalo nástupem husitského hnutí (po něm nazvaném a jehož konec znamenala bitva u Lipan) a rozšířením protestantské víry po Čechách a mezi českou šlechtou (přítrž mu učinila bitva na Bílé hoře).
Foto: (jez)