Stálá expozice archeologických nálezů z období Velké Moravy je umístěna u Mikulčic na Hodonínsku.
Velkomoravská říše byla prvním státním útvarem západních Slovanů. Velkomoravská říše byla v době svého trvání (mezi roky 833 až 906 nebo 907) středoevropskou velmocí. Tento první západoslovanský stát, ve kterém vedle sebe žili Moravané, Češi a Slováci, musel v každém okamžiku své existence vést se sousední východofranskou říší krutý boj o zachování nezávislosti. Velká Morava zahrnovala dnešní moravské území a táhla se dál na východ k Bílým a Malým Karpatům. Archeologické památky z období Velkomoravské říše, které se dodnes nacházejí, si lze prohlédnout v některých moravských muzeích.
Velkomoravská říše
Ve franských letopisech se jméno Moravanů objevuje až roku 822, kdy císař Franské říše Ludvík Pobožný svolal sněm do Frankfurtu nad Mohanem. Při této příležitosti vyslechl mocný panovník poselstva všech východních Slovanů. Moravané zde vystupovali jako představitelé sjednocené Moravy, která zahrnovala dnešní moravské území a táhla se dál na východ k Bílým a Malým Karpatům. Na východě, na Nitransku, vládl v té době kníže Pribina. Za Dunajem, a hlavně na západě, se rozkládala franská Karlova říše. Prý její hranice končily až na Tise.
Velkomoravská říše rozšířena o Nitransko
Kolem roku 830 se v čele moravského knížectví objevuje kníže Mojmír a svou vládu začíná opravdu razantně. Roku 833 přepadl s vojskem sousední nitranské knížectví a vládce Nitry Pribinu (přesněji Priwinu) potupně vyhnal. Touto expanzí rozšířil své území o víc než dvojnásobek. Mojmír se uchvácením Nitranska spokojil a po zbytek života již zřejmě vojensky nevystoupil.
Synovec nahradil strýce
Franskému císaři Ludvíkovi platil Mojmír smluvené dávky. Mojmírova loajalita se však zdála franskému vládci nedostatečná, neboť roku 846 vtrhl na Moravu, svrhl Mojmíra a na knížecí stolec uvedl jeho synovce Rostislava. To je jedna historická verze. Druhá praví, že Ludvík vytáhl s vojskem proti Moravanům, kteří se hotovili odpadnout od východofranské říše, až po Mojmírově smrti.
Velká Morava a příchod věrozvěstů
Kníže Rostislav vyspěl v silného a statečného panovníka, jenž neváhal vytáhnout do boje, kdykoliv byla Velká Morava v nebezpečí. Za jeho vlády získalo moravské knížectví úplnou samostatnost. Rostislav vyhnal ze země bavorské a franské duchovenstvo a obrátil se s žádostí o církevní misii k úhlavnímu nepříteli franské říše, k Byzanci. Právě byzanští vyslanci Konstantin a Metoděj začali s církevním osamostatňováním Velké Moravy. Vytvořili základy slovanské vzdělanosti a kultury, která za vlády Rostislava nerušeně vzkvétala. Rostislav rozšířil území Velké Moravy východním směrem až k Hornádu a k hornímu toku řeky Tisy. A jako vždy v dějinách Velké Moravy, když je panovník uprostřed státnického díla, objeví se proradný synovec a strýce zničí. Tentokrát dílo Rostislavovy zkázy vykonal Svatopluk.
Svatoplukova zrada
Svatopluk se dostal na trůn dvojnásobnou zradou. Původně vládl údělnému nitranskému knížectví a podle dobových pramenů byl se svým strýcem v trvalém sporu. Hádky obou Mojmírovců zřejmě gradovaly natolik, že jeden i druhý usilovali o zničení protivníka. Šlo jen o to, kdo zaútočí první. A proto když Rostislav pozval Svatopluka do své slavné nedobytné pevnosti (archeologové se dodnes přou, kde přesně „město Rasticovo“ leželo; zřejmě u jihomoravských Mikulčic), synovec pozvání přijal, ale jaksi svým způsobem. Vtrhl do Rostislavova sídla s vojáky a strýce vydal Karlomanovi, správci slovanských oblastí.
Rostislav byl označen za zrádce franského panovníka a potrestán strašlivým způsobem. Ozbrojenci ho oslepili a uvrhli do vězení, ze kterého už živý nevyšel. Svatopluka franský král odměnil knížecím stolcem výměnou za závazek, že obnoví platbu dřívějších dávek.
Ludvíkův syn Karloman však zřejmě zrádnému Svatoplukovi příliš nedůvěřoval, neboť ho po čase obvinil stejně jako před tím Rostislava a také ho uvěznil. Moci ve státě se na krátko chopili Němci. Jejich přítomnost však vyvolala u Moravanů bouři nevole a Karloman byl nucen požádat kajícího Svatopluka, aby jako znalec moravského prostředí převzal velení franských armád a potlačil povstání. Svatopluk přijal a hned za hranicemi přeběhl k Moravanům. V jejich čele zmasakroval franské vojsko, jemuž ještě nedávno velel.
Zánik říše: Nesvornost synů
Svatopluk díky své odvaze rozšířil v té době již velkomoravskou říši o Čechy, oblast Polabských Srbů a území na horní Odře a Visle. Byl také prvním velkomoravským panovníkem, který vládl až do smrti roku 894. Kronikáři ho později označili za „muže mezi svými nejmoudřejšího a velmi lstivého ducha“. Předtím, než vydechl naposledy, se podle pověsti dopustil výroku o známých třech prutech svornosti. Jako se nezlomí svazek tří prutů, tak prý Svatopluk doufal, že svorní synové zachovají celistvou říši. Jeho tři syny (to říká pověst, ve skutečnosti měl jen dva) však starcova moudrost nedojala. Není také divu, stačilo vzpomenout, jak mimořádně krutým způsobem Svatopluk zatočil s vlastním strýcem.
Smrtí Svatopluka ztratila Velká Morava silného vůdce. Mezi dědici zuřila bitva o moc a obrovská říše se začala rozpadat. Stačil soustředěný útok Maďarů a evropská velmoc byla zničena.
Foto: Stálá expozice archeologických nálezů z období Velké Moravy je umístěna v Národním kulturním památníku Valy u Mikulčic na Hodonínsku. (jez)
Zdroj: S využitím archivu aut.