Biřmování je, velice laicky řečeno, církevní akt, kterým biřmovaný člověk potvrzuje, že je natolik rozumově zralý, aby chápal a přijímal křesťanskou nauku a závazky plynoucí ze křtu svatého. Podmínkou pro biřmování, kromě rozumové vyspělosti, je tedy fakt, že biřmovaný byl pokřtěn. Biřmovaní potvrzuje, že byl poučen a že je schopen používat rozumu k přijímání křesťanské víry. Svátost biřmování je obvykle přijímána věřícími na prahu dospělosti. Biřmování přijímají nejen příslušníci církve katolické, ale rovněž pravoslavní a věřící z některých reformovaných církví.
Biřmování: Význam a podmínky
Biřmování (konfirmace) je posvěcením vstupu pokřtěného do stavu dospělosti. Tím není myšlena dospělost fyzická, ale rozumová. Je zažitý zvyk, že mladí lidé, kteří byli pokřtěni v raném nebo dětském věku, jsou biřmováni přibližně v patnácti letech. Ale vyšší věková hranice není stanovena. Proto mohou být biřmováni i lidé, kteří přijali křesťanskou víru až v dospělosti (i když v takovém případě biřmování není podmínkou, ale je vřele doporučováno).
Biřmování stvrzuje, že pokřtěný člověk vlastním rozumem chápe, proč věří v Kristovu nauku a že je ve své víře natolik pevný, aby ji dokázal vlastním rozumem obhájit nejen před druhými, ale především sám před sebou. Je to potvrzení určitého vnitřního závazku po celý život jednat a myslet v duchu učení církve.
Příprava na biřmování
Biřmování předchází příprava, aby byl křesťan připravující se k biřmování vhodným a dostatečným způsobem poučen. Toto období je různě dlouhé, záleží na intenzitě, ale obvykle trvá asi rok. Příprava se obvykle koná formou skupinových schůzek budoucích biřmovanců, při kterých je vede fundovaná osoba – kněz nebo katecheta. Znovu jim připomíná podstatu víry, vysvětluje jim způsoby vnitřního sblížení s církevní naukou (s Kristem a s Duchem svatým). Zároveň je jim vysvětlována důležitost pocitu sounáležitosti k ostatním věřícím, konkrétně k farnosti, k níž biřmovanec náleží.
Slavnost biřmování
Slavnost biřmování se obvykle koná na počátku léta v období letnic (křesťanský svátek seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či svatodušní svátky, svátek slavený 50 dnů po Velikonocích a 10 dnů po Nanebevstoupení Páně). Je to velká událost pro celou farnost. Předchází jí biskupovo posvěcení křižma (svěceného oleje) pro celou diecézi, které se děje v diecézní katedrále na Zelený čtvrtek (katedrála je hlavní kostel v diecézi, kde mši slouží samotný biskup – představený diecéze).
- Před samotným biřmováním se musí adept vyzpovídat, protože pro přijetí biřmování musí být v tak zvaném stavu milosti – nesmí být zatížen hříchem. Modlitby po zpovědi – zejména k Duchu svatému – patří k bezprostřední přípravě pro biřmování.
- Svátost biřmování pak při mši uděluje biskup, jen v některých případech jiný kněz. Nejdřív se modlí se vztaženýma rukama nade všemi biřmovanci, pak jednoho každého liturgickým způsobem pomaže svěceným olejem (křižmem). Následují přímluvy.
Účast kmotra
Jako u křtu svatého, také při biřmování je určen kmotr – duchovní průvodce a pomocník mladého křesťana, který mu pomáhá plnit křesťanský závazek vyplývající z přijetí víry. Velmi často je týž kmotr, který byl vybrán pro křest. Kmotrovstvím při biřmování se úloha kmotra posiluje. Ale může to být i někdo jiný, podmínkou je, aby se jednalo o pokřtěného a biřmovaného křesťana, který žije v souladu s vírou.
Ilustrační foto: sxc.hu