Ješitnost

Ješitnost je povahový rys, který se přisuzuje více mužům, než ženám. Ješitnost je zvýšené vnímání sebe sama, špatná schopnost přijímat kritiku, vyšší sebevědomí v některých oblastech. Ješitnost se víc objevuje u lidí jistých povolání (herci, učitelé, umělci) nebo na některých postech (politici, vyšší manažeři). Ješitnost může být v profesním životě zdroj problémů, ale někdy i pomocník. Ač si všichni pod slovem ješitnost cosi představíme, není jednoduché definovat, co vlastně toto slovo přesně znamená.

Co je ješitnost?

Je to soubor více vlastností, které se projevují podle temperamentového založení osobnosti.

1. Extrovertní cholerik volí při pocitu uražené ješitnosti agresi nebo teatrální odchod ze scény s prásknutím dveřmi.
2. Melancholický introvert na sobě nedá mnoho znát. Jen trochu posmutní, ale uvnitř jeho duše vzklíčí ublíženost a nenávist.

Ješitný člověk je přecitlivělý na vše, co vnímá jako hodnocení své osoby. Nesnáší jakékoliv zpochybnění své důstojnosti, svých schopností nebo kompetencí. Důležitým rozpoznávacím znakem ješity je hlavně to, že postrádá smysl pro humor. Nejstrašnější věc, kterou můžeme ješitnému člověku provést, je trochu si z něj vystřelit. Ješitu dovádí do stavu nepříčetnosti i humor přátelský, jemný a inteligentní. Neumí se zasmát sám sobě. Bere svou vlastní osobu natolik vážně, že jakékoliv zpochybnění vážnosti vnímá jako těžkou agresi a podle toho volí i obranu nebo protiútok.

Ješitný nadřízený

V profesním životě je samozřejmě neštěstím ješitná osobnost na vedoucí pozici. Podřízení jsou v situaci, kdy se musí neustále hlídat, aby neřekli něco, co by si šéf mohl vykládat jako zpochybnění svých kompetencí nebo schopností.

Ale i pro ješitu manažera je situace problematická, neboť podřízení se většinou brání taktikou totální servility. Ješitný manažer se tím připraví o důležité zpětné vazby a podněty z denní praxe z terénu.

Ješitnost někdy pomáhá

• S faktorem ješitnosti je třeba počítat i při hledání zaměstnání. Jistá míra vnímavosti na soudy o vlastní osobě je totiž přirozená a každý máme tu svoji malou malinkou ješitnost, která je ráda polechtána. Každého potěší uznání nebo drobná pochvala. Vyplácí se najít při jednání s potenciálním zaměstnavatelem příležitost k příjemné poznámce typu ocenění něčeho na oblečení (třeba kravata), zařízení kanceláře nebo pověsti firmy a podobně. Někdy takové maličkosti dělají divy a můžeme se stát někomu sympatickým, aniž on sám ví proč.

Jak na ješitné muže

I když to feministicky laděné nebo samostatné a sebevědomé ženy nemají s ješitnými muži lehké, při troše „ženské moudrosti“ lze s ješitným mužským vyjít. A ješitní jsou – kromě zakomplexovaných jedinců – všichni muži. Jsou ješitní:

• na svou práci, postavu,
• penis a sexuální zdatnost,
• řidičské dovednosti,
• orientaci v politickém dění,
• přehled o sportovních výsledcích,
• znalostech vína nebo piva,
• počítačových dovednostech,
• používání digitální techniky
• a na spoustu dalších ženám cizích věcí a jevů

Ješitnost mužů není tajemství

I odborníci na vztahy upozorňují – muži jsou velmi ješitní, nedokáží přiznat svou chybu. Zvlášť, když je na jejich (časté) chyby upozorňuje někdo, kdo by měl spíš mlčet – tedy žena. Muži jsou nedůtkliví. Stačí jediné špatné slovo a oheň je na střeše. Jejich reakcí je nejčastěji podrážděnost či rovnou výbuch vzteku. Ženy přitom mají podle psychologů více schopností a možností ovládat vztah s mužem, než si myslí. Stačí některé věci neříkat. A chválit, chválit, i když jí to v tu chvíli připadá směšné.

• Pochvala jsou jen slova, nic nestojí. Ale do vztahu vnáší spokojeného muže, a tedy i klid a pohodu. A to za malé sebezapření přece stojí.

Co by ženy neměly říkat

1. Věděla jsem, že to řekneš.
2. To už jsi jednou říkal.
3. Takhle to nejde!
4. Takhle by to šlo, ale můžeme to zkusit ještě jinak…
5. Proč neposloucháš, když ti něco říkám?