Alibismus je chování, kterým je předem nebo dodatečně vytvářeno „alibi“, tedy důkaz neviny. Zatímco výrazu alibi se využívá především v kriminalistice, alibismus je postoj společenský. Alibismus může používat jedinec, skupina osob, ale právě tak je výrazu alibismus používáno při hodnocení politických uskupení, orgánů státní moci nebo i kroků vlády.
Alibismus: Vysvětlení pojmu
Alibismus značí vědomé vytváření důkazů neviny. Ti, kteří se k alibismu uchylují, předem očekávají situace, z jejichž nezdaru by mohli být viněni – a to nejen v právním slova smyslu. Může se jednat i jen o vinu společenskou.
Alibismu se může objevit i jako známka neochoty, lenosti, prokrastinace, vyhnutí se práce navíc, vyhnutí se nepříjemností spojených s řešením problémů. Pravá příčina ale bývá „zabalena“ do nějakého alibi – důkazů o tom, že za vzniklé potíže alibista nemůže.
Alibismus není jen postojem jednotlivců, ale i některých společenských skupin, politických uskupení, ministerstev či vlád. Alibismus politických skupin bývá častým předmětem kritiky opozičních skupin. Alibismus je častý ve špatně fungujících rodinách.
Alibismus: Možné příklady
Alibismus ve společnosti
- Vedení obce toleruje provozování herních automatů, třebaže tam mizí většina sociálních dávek, které vyplácí. Odůvodnění: Je to soukromý sektor, do toho obci nic není.
- Vedení obce pořádá veřejné zasedání v nevhodnou dobu a na nevhodném místě, a pak argumentuje, že občané nemají zájem se zasedání účastnit.
- Vedení obce zruší diskusní fórum na svých stránkách s odůvodněním, že je lepší, když občané přijdou řešit problém osobně nebo na radnici napíší oficiální dopis.
- Vedení obce neuspořádá tradiční akci s odůvodněním, že před rokem byla slabá účast.
- Policista odmítne řešit ústní stížnost (třeba na prostitutky nabízející svou činnost na nevhodném místě s odůvodněním, že k tomu nemá zákonné prostředky.
- Strážník přehlíží kouření mladistvých s odůvodněním, že to je věc rodiny a že trestné je cigarety mladistvým podat, nikoliv samotné kouření mladistvými.
- Strážník (policista) odmítne upozornění na domácí násilí v některé rodině s odůvodněním, že dokud si týraní nestěžují, nemůže zasáhnout.
- Policie neřeší stížnost na stolking nebo upozornění na připravovaný trestný čin – důkazy jsou slabé, mají málo lidí…
- Šéf neřeší stížnost na šikanování na pracovišti, protože má na pachatele „samé dobré refence“.
Alibismus ve škole
- Učitelé přehlížejí stopy týrání nebo zanedbání s dětí a spokojí se s laxním vysvětlením situace ze strany rodičů.
- Vedení škol povolí v budově instalaci automatů s cukrátky a nevhodnými nápoji s odůvodněním, že o to děti mají zájem.
- Místo naučení kreslířských dovedností učitelé dovolí dětem při výtvarce jen tak čmárat a vysvětlují, že se tím „rozvíjí dětská fantazie“.
- Při tělesné výchově místo cvičení hodí dětem míč, protože se podle nich děti „vyřádí“.
Alibismus ve výchově dětí
- Rodiče nekontrolují činnost dítěte s počítačem (internetem) s odůvodněním, že „tomu nerozumějí“ nebo že si mysleli, „že si jen hraje či dělá úkoly“.
- Situaci, že dítě nečte, rodiče vysvětlují argumentem, že „dnes je taková doba, děti nečtou“.
- Rodiče nezajistí mimoškolní činnost dítě (kroužky, oddíly, letní tábory, umělecká škola), protože „dítě nemá zájem“.
- Podobně: místo turistiky či poznávání památek vodí rodina děti jen do zábavních parků – děti to baví víc.
- Maminky krmí děti bezpracnými nevhodnými jídly, na svačinu do školy jim dávají sladkosti, protože „ono by nic jiného prostě nejedlo“.
- Rodiče vysvětlují společenskou neinformovanost svých dětí tím, že je to „škola nenaučila“.