Český pedagog, reformátor, spisovatel a filozof Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592. Je jednou z největších postav českých kulturních dějin, autor moderní evropské pedagogiky. Studoval na německých evangelických školách, byl potom učitelem v Přerově a duchovním správcem ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře se musel skrývat, roku 1628 odešel natrvalo do exilu. V jeho pedagogické teorii a praxi jsou shrnuty a vyjádřeny humanitární a demokratické myšlenky jeho doby. Zemřel v roce 1670.
Jan Amos Komenský: Dětství a studia
Velký Moravan Jan Amos Komenský , který se narodil 28. 3. 1592 zřejmě v Nivnici u Uherského Brodu, zemřel v Amsterodamu 15. listopadu 1670. Komenský, který byl spisovatelem, filozofem a pedagogem světového významu, byl největší osobností české kultury 17. století.
Jeho otec byl nivnickým mlynářem, později měšťanem v Uherském Brodě a hlásil se k jednotě bratrské. Oba rodiče zemřeli, když bylo Komenskému dvanáct let. Poté vyrůstal u příbuzných ve Strážnici, kde navštěvoval bratrskou školu. Od roku 1608 se Komenský vzdělával na latinské škole v Přerově, podporované majitelem přerovského panství Karlem starším z Žerotína a určené k výchově bratrského kněžského dorostu; jako budoucí kněz připojil zde Komenský ke svému křestnímu jménu Jan biblické jméno Amos. Když Komenský přerovskou školu ukončil, byl Jednotou bratrskou vyslán na studia v zahraničí – v letech 1611 až 1614 tak studoval v Německu (v Herbornu a Heidelberku), po Německu rovněž cestoval a zavítal i do Amsterodamu.
Situace po bitvě na Bílé hoře
Po návratu na Moravu vyučoval na bratrské škole v Přerově, roku 1616 se stal knězem a na počátku roku 1618 byl ustanoven správcem německého bratrského sboru a školy ve Fulneku. Zde se rovněž oženil s Mandalenou Vizovskou.
Po bitvě na Bílé hoře byl Komenský jako jiní nekatoličtí duchovní perzekvován. Z Fulneku proto odstěhoval rodinu do Přerova pod Žerotínovu ochranu a sám se pak skrýval na různých panstvích moravské nekatolické šlechty. Morová epidemie v Přerově připravila Komenského o ženu a děti; Komenský pak pobýval na Žerotínově panství v Brandýse nad Orlicí, kde napsal své alegorické dílo Labyrint světa a lusthauz (letohrádek) srdce (1. vydání v Perně 1631, 2. vydání 1663 v Amsterodamu už jako Labyrint světa a ráj srdce) a v roce 1624 se podruhé oženil s Marií Dorotou, dcerou bratrského biskupa J. Cyrilla.
Následujícího roku byl Komenský s dalšími duchovními odeslán Jednotou bratrskou do polského Lešna, sídla polského a německého bratrského sboru, aby tu připravil půdu pro bratrskou emigraci z Čech a Moravy.
Exil do polského Lešna
Roku 1628 přestěhoval Komenský do Lešna i svou rodinu a stal se tu představeným bratrského gymnázia. Odtud měla počátek Komenského orientace na problematiku školství a vyučování (vznikla tu mimo jiné jeho Didactica, to jest umění umělého vyučování, 1632) a na projekt pansofie (vševědy). V říjnu 1632 byl Komenský zvolen jedním z biskupů Jednoty bratrské a jejím sekretářem.
Komenského uznával celý tehdejší svět
Svými pedagogickými a pansofickými pracemi se stal Komenský záhy známý po celé Evropě. Londýnský obchodník S. Hartlib propagoval myšlenky Komenského mezi členy britského parlamentu a v roce 1641 zajistil pozvání Komenského do Anglie. Tam se však schylovalo k revoluci a Komenský proto v červnu 1642 odešel do evangelického Švédska, s nímž spojoval naděje na zvrat poměrů v českých zemích během probíhající třicetileté války. Švédský kancléř Axel Oxenstjerna požadoval po Komenském (jehož usadil v Elbingu, dnes Elblagu u Gdaňska, na tehdy švédském území v Pobaltí), aby připravil jazykové učebnice pro švédské školy.
Hořký soukromý život
- Vestfálský mír roku 1648 znamenal pro Komenského hořké zklamání, navíc mu po návratu do Lešna zemřela druhá manželka. Komenského dcera Alžběta se sice roku 1649 provdala za Komenského žáka a spolupracovníka P. Figula, ale Komenský měl ještě dvě malé děti, Zuzanu a Daniela. Aby jim zajistil výchovu, oženil se potřetí s Janou Gajusovou.
Požár zničil část jeho práce
Roku 1650 přesídlil Komenský do Uher, aby se na výzvu knížete Zikmunda Rákocziho ujal v Blatném Potoku (Sárospataku) modernizace školství v knížecích državách.
V červnu 1654 se Komenský vrátil do Lešna, které bylo následujícího roku vypáleno polským vojskem ustupujícím před vpádem švédského krále Gustava Adolfa. Požár zničil Komenskému knihovnu a četné rukopisy.
Cestou do Braniborska obdržel Komenský list svého příznivce Vavřince de Geer, zvoucí jej do Amsterodamu. Zde prožil Komenský svá poslední léta, obklopen úctou a uznáním (byl zde vytištěn soubor jeho didaktických prací Opera didactica omnia).
Jan Amos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 a byl pohřben v kostele valonské reformované obce v Naardenu.
Komenského dílo je stále aktuální
Do početných děl J. A. Komenského, jimiž se dnes zabývá zvláštní vědecký obor – komeniologie, dále patří:
- Janua linguarum reserata (1631, česky jako Dvéře jazyků odevřené, 1633)
- Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech, 1651),
- literárně nejpůsobivější Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650).
- Jako básník se Komenský projevil v Kancionálu, souboru bratrských duchovních písní, do nějž zařadil přes 130 vlastních skladeb.
Anketa Největší Čech z roku 2005
- Karel IV. – 68 713 hlasů
- Tomáš Garrigue Masaryk – 55 040 hlasů
- Václav Havel – 52 233 hlasů
- Jan Amos Komenský – 23 583 hlasů
- Jan Žižka z Trocnova – 13 815 hlasů
- Jan Werich – 11 140 hlasů
- Mistr Jan Hus – 10 487 hlasů
- Antonín Dvořák – 8 517 hlasů
- Karel Čapek – 6 640 hlasů
- Božena Němcová – 6 470 hlasů