„On je takový charismatický,“ řekneme o člověku, jehož projev nás okamžitě upoutal. A nezáleží na tom, zda je náš dojem z něho kladný, záporný nebo rozpačitý. Charismatický člověk má schopnost poutat na sebe pozornost. Má tak zvané charisma. Základy charismatu jsou vrozené. V některých případech charisma přispívá i vzhled člověka. Ale velmi se na jeho rozvoji podílí další vlivy. Jestliže si je člověk svého charismatu vědom, může jej rozvíjet, a to oběma směry.
Jak rozumět výrazu charisma?
Charisma není lidská vlastnost. Není to ani charakterový rys. Charisma není ani ovlivněno temperamentem člověka. Charisma je dar – osobní přitažlivost, kouzlo osobnosti. Charismatický člověk dokáže být vůdcem skupiny lidí, protože lidé jeho osobnímu kouzlu snadno podlehnou.
Je charisma vrozené?
Podle psychologů musí být charisma být jedině vrozené, a velký vliv na ně má vzhled člověka. (Ostatně to vyplývá i ze slovního základu – řecky χάρισμα, obdarování). Je-li si ale člověk vědom svého osobního kouzla (sebereflexe), může na něm dál pracovat. Velmi snadno pak může svého osobního využívat pro dobrou věc, ale právě tak může své schopnosti působit na lidi zneužívat.
„Vypadá tak charismaticky“
O podmínce vzhledu lze diskutovat.
- Historie zná mnoho charismatických osobností, kterém dokázaly „očarovat“ už svým vzhledem,
- ale také mnoho charismatických lidí, jejichž fyzický zjev ani trochu neodpovídal představám, jak by charismatický člověk mohl vypadat.
Některé tělesné znaky se zdají být „učebnicově“ charismatické:
- tmavé oči nebo naopak oči velmi světlé, ale orámované hustými černými řasami),
- tmavé nebo nápadně světlé vlasy,
- ostře řezané rysy ve tváři nebo u žen tvář dokonale oválná,
- „orlí“ nos.
Ale velmi často se setkáváme s lidmi, kteří takto obdařeni byli, ale charisma nemají žádné – stačí, když promluví.
Politik i bezdomovec
Charisma člověka velmi podporuje společenská atmosféra kolem něj – to se týká například politiků, „hvězd“ z oblasti show byznysu. Ale je-li jeho charisma skutečné, projeví se i u lidí na okraji společnosti.
Příklad: Při putování v horách potkáme nenápadného člověka, který žije sám v nějaké horské boudě. Na něco se ho zeptáme, vyměníme si dvě tři věty a už nás napadá: „Jak je možné, že člověk s těmi názory či vědomostmi nepracuje někde ve vysokém úřadě?“
Za tak krátkou dobu nemůžeme poznat, zda je člověk opravdu tak vzdělaný a moudrý, jen jsme propadli jeho osobnímu kouzlu – charismatu.Charisma člověk může podtrhnout vhodně zvoleným oblečeným. Ale ani v hadrech bezdomovce ho obvykle nedokáže utajit.