Ruská hymna

Kdo neumí rusky, nezajímá se o vnitřní politiku Ruska, ale má hudební paměť, mohl by si myslet, že je ruská hymna stejná, jako byla v době existence Sovětského svazu. Slovníky uvádějí, že  ruská hymna je používána od roku 2000. Přesněji by mělo být, že současná ruská hymna je tvořena znovu přijatou melodií sovětské hymny s novým textem.

„Stará“ hymna zas tak stará nebyla

Po rozpadu Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) přestala jako státní symbol nově vzniklého ruského státu platit dosavadní hymna, jejíž úvodní slova „Sojuz něrušimyj…“ zněla přes čtyřicet let i v naší zemi víc než bylo lidem milé. První prezident nově vzniklé Ruské federace Boris Jelcin ji zakázal (stejně jako užívání rudé vlajky se srpem a kladivem).

Hymna Sovětského svazu ovšem nereprezentovala komunistické impérium od jeho vzniku. Až v roce 1943 ji složil Alexandr Vasiljevič Alexandrov, mimo jiné zakladatel veleslavného souboru Alexandrovci.  Do té doby SSSR používal coby hymnu Internacionálu.

Glinkova Vlastenecká píseň neuspěla

Po vzniku Ruské federace byla původní hymna Jelcinem zamítnuta, a to s odůvodněním, že je pro postkomunistické Rusko nevhodná.  Novou hymnou se stala skladba Michaila Glinky z 19. století, známá pod názvem Vlastenecká píseň. Ta ale neměla text, a také Rusům „nepřirostla k srdci“.

Putinův kompromis

V roce 1999 byl z iniciativy prezidenta Vladimíra Putina ustanoven zvláštní výbor a průzkum veřejného mínění. Z jeho výsledků vyplynulo, že:

• bývalou sovětskou hymnu podporuje 49 procent, i když s jiným textem,
• zatímco 15 % bylo pro zachování Glinkovy skladby
• a jen pouhých pět procent si přálo návrat k předrevoluční carské hymně Bože, chraň cara.

Původní Alexandrovova melodie byla nově otextována básníkem Sergejem Michalkovem, který byl i autorem původního textu. Jeho nový text už ale neobsahuje chválu komunistické strany a Lenina, ale hovoří o Rusku jako o zemi ochraňované bohem.

Ruská hymna se „starou“ melodií a novým textem byla oficiálně přijata v roce 2000.

Ruská hymna