Sdělit svou lítost nad úmrtím člověka, který třeba ani nepochází z naší rodiny a vyslovit své soucítění se smutkem pozůstalých, to je situace, kterou se člověk musí cíleně naučit zvládat. Žádné spontánní reakce v tomto případě nepřipadají v úvahu. Vyjádření upřímné soustrasti musí zaznít sice citlivě, ale korektně. Umět vyjádřit upřímnou soustrast patří k základním společenským dovednostem kulturního člověka.
Kondolence, vyjádření soustrasti
Smrt je bolestná, ale přichází stejně jako narození. Patří k životu. Se smrtí se setkáme nejen ve vlastní rodině. Umírají i blízcí našich přátel, známých, kolegů. Nesluší se, abychom tváří v tvář pozůstalých předstírali, že o ničem nevíme a smrt jejich blízkého nějakým způsobem nekomentovali. Takovému projevu se říká „vyjádření soustrasti“, cizím slovem kondolence.
Z hlediska vyjadřování je třeba si vrýt do paměti, že se soustrast „vyjadřuje, projevuje, vyslovuje“, ale nikdy „nepřeje“. Věta typu „Dovolte, abych vám popřál upřimnou soustrast“ je jedním z častých nejen společenských prohřešků, ale ještě víc faux pas, společensky nepřijatelná situace, „trapas“.
Komu, kdy a jak
Upřímnou soustrast vyjadřujeme tehdy, když jsme se s nebožtíkem znali a když nám bylo jeho úmrtí oznámeno.
Zaslání písemné kondolence
- Soustrast vyjadřujeme písemně, bylo-li nám zasláno smuteční oznámení. V papírnictvích nebo v obchodech s funeráliemi (u hřbitovů, kanceláře pohřebních služeb a podobně) lze koupit vkusné kondolenční předtisky nebo kartičky se smuteční ořízkou a k tomu i vhodné obálky. Obálku adresujeme do domu smutku, který bývá na parte uveden, a nebo na adresu rodiny pozůstalých. Protože kondolenci píšeme ručně, je vhodné opatřit ji svým čitelně napsaným jménem i podpisem, protože podpis bývá někdy nečitelný.
Pozor, ani v obchodech nežádáme „přáníčko na upřímnou soustrast“, ale kondolenci.
Zápis do kondolenční listiny
- Některé rodiny připravují při velkém pohřbu kondolenční knihy nebo listiny, do nichž účastníci posledního rozloučení své kondolence zapisují. Knihy bývají připraveny v předsálí smuteční místnosti, a nebo jinde. Hosté jsou na možnost zápisu taktně upozorněni organizátorem pohřbu nebo pracovníkem obřadní síně. Takové opatření je trvalou vzpomínkou pro pozůstalé, ale i praktickým opatřením, sešlo-li se na pohřbu (kremaci) hodně lidí a není organizačně možné soustrast osobně pozůstalým vyslovit.
Slovní vyjádření upřímné soustrasti
- Upřímná soustrast se vyjadřuje i slovně. Nejčastěji je to součást obřadního rituálu. Po rozloučení se zesnulým (rakev zmizí, rakev je spuštěna), přicházejí účastníci pohřbu k nejbližším pozůstalým a krátkým slovem vyjádří, že s nimi cítí společnou bolest (=soustrast), případně že jim je líto smrti. Volí se jen velmi krátký projev, skutečně stačí říct „Upřímnou soustrast“. Pro žádné velké řečnění, natož bouřlivé projevování citů, není prostor, místo ani čas.
- Jiná je situace, když se po úmrtí našeho známého, kamaráda, souseda či kolegy poprvé potkáme s pozůstalým. Tehdy zvolíme méně formální, ale rovněž soustrastný tón.
„Dozvěděl jsem se, že váš manžel odešel. Je mi to líto. Upřímnou soustrast.“
„Je smutné, že už tvůj tatínek není mezi námi. Bude nám všem chybět. Upřímnou soustrast“. - Jsme-li pozvaní na smuteční hostinu, kar, vyjádříme svou lítost pozůstalým nad úmrtím jejich blízkého několika slovy, v nichž nastíníme svou lítost.
Jak se soustrast nevyjadřuje
Kromě onoho nešťastného „přání upřímné soustrasti“ jsou i jiné nevhodné formy.
- Soustrast nevyjadřujeme prostřednictvím nějaké sociální sítě.
- Neposíláme soustrastnou SMS.
- Jen ve velmi výjimečných a odůvodnitelných případech (pobyt v cizí zemi, v nemocnici) vyjádříme soustrast telefonicky (když se jedná o osobu blízkou našemu důvěrnému známému-kamarádu), a nebo e-mailem.