Arogance je nepříliš příjemná povahová vlastnost některých lidí, kteří navenek a vůči ostatním lidem demonstrují své velmi silné sebevědomí. Arogance se projevuje jejich nadřazenými názory a vystupováním vůči okolí, nadutostí, pohrdáním. Arogance se projevuje v každém věku a u lidí všeho vzdělání a společenského postavení. Arogancí se označují i názory a činy politických stran, zejména jsou-li ve vládnoucím postavením.
Je arogantní, to není lichotivé
Označit někoho za arogantního člověka, to není lichotivé. Arogantní lidé se staví do pozice toho, kdo má větší nároky, ve skupině nebo v celé společnosti vyšší postavení než ostatní, a to aniž by jim tato práva jiní přisoudili. Arogantní člověk se jeví jako zpupný, drzý, domýšlivý, nezdvořilý a hrubý vůči komukoliv. Slovník o heslu arogance říká: “Arogance, latinsky arrogantia, od ad-rogans, tedy ten kdo si svévolně osobuje a přisvojuje postavení, práva či nároky.”
Kdo je arogantní
Arogantní člověk:
- zneužívá svého postavení (má-li nějaké),
- případně stále sráží autority (přirozené i funkční),
- má snahu vyniknout a upozornit na sebe.
Proto odborníci připomínají, že arogance často mívá kořeny ve vnitřním pocitu méněcennosti, kterým arogantní člověk třeba v dětství a mládí trpěl. Jeho arogantní chování pak je zástěrkou těchto pocitů, a nebo případně i jistou “mstou” za domnělá nebo skutečná příkoří, kterých se mu dostalo.
- Arogance nijak nesouvisí se vzděláním,
- sociálním postavením
- nebo s věkem.
- Arogantní může být pubertán,
- právě tak jako člověk seniorské věku,
- nekvalifikovaný dělník
- jako hlava státu.
Snad jen s tím rozdílem, že o člověku na nižším společenském postu se spíš řekne, že je hrubián, neurvalec, sprosťák.
Arogantní člověk ve vedoucím postavení nepřipouští jiné názory, ani žádnou diskusi. Je schopen zesměšňovat své podřízené, jejich myšlenky, práci. Častým nástrojem arogantního člověka je ironie, vulgarismy, slovní útoky, sarkastické otázky, na které nechce slyšet odpovědi, zveřejňování citlivých informací ze soukromí podřízeného.