Péče o staré rodiče

Postarat se o staré rodiče je morální povinností potomků. Kdyby etický  aspekt nestačil, přichází ke slovu zákon. Nemá-li starý člověk partnera, který je v péči první povinný, ukládá zákon péči o rodiče a vyživovací povinnost potomkům. To je ale až mezní situace. Pečovat o starého rodiče je mnohdy stejně náročné, jako starat se o malé dítě. O to náročnější je, že potomkům starých lidí už také ubývá sil. Zato mají životní zkušenosti, takže jsou předvídaví.

Potomci starých rodičů jsou sami na prahu stáří

V různých společenských magazínech často doprovázejí články s problematikou péče potomků o staré rodiče poněkud matoucí ilustrační fotografie:

• Nad stařičkou matkou se láskyplně sklání nanejvýš třicátnice.
• Nebo: Opravdu stará vrásčitá babička je objímána vnoučkem v mladším školním věku.

Skutečnost ale není tak idylická. V současné době, kdy je dobrá zdravotní péče a osvěta ohledně životního stylu bývají senioři aktivní někdy déle než do sedmdesáti let (jsou-li zdraví). V té době potřebují pomoc dětí spíš jen příležitostnou nebo specifickou. Až s přicházející osmdesátkou a po ní se stávají méně nebo dokonce vůbec soběstační.

U žen se v roce 2017 prodloužila délka dožití na průměrných  82,1 roku a u mužů na 76,2 roku. Za posledních deset let se tak střední délka dožití zvýšila o více než dva roky.
Zdroj: ČSÚ

Ani děti nemládnou

Takže stačí „kupecké počty“ k odhadu, jak staří jsou potomci v době, kdy se rodiče stávají odkázanými na jejich pomoc:

• Osmdesátiletá seniorka bude mít vlastní děti ve věku 55 až 60 let,
• vnoučata třicet až čtyřicetiletá.

Hlavní (a dokonce zákonná) povinnost leží na bedrech stárnoucích synů a dcer. V zásadě platí, že v první řadě se o svého partnera musí postarat manžel/ka. Když žádný není, přebírá povinnost zaopatřený potomek. 

Výživné mezi rodiči a dětmi a předky a potomky §915

(1) Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

(2) Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.

Zdroj: Zákon č. 89/2012 Sb.

Jakmile rodič potřebuje pomoc (například má-li starobní/invalidní důchod tak nízký, že nestačí na pokrytí základních životních potřeb), přechází na dítě vyživovací povinnost. Pokud je víc sourozenců, o tuto povinnost se dělí. Pokud se rodič s dětmi (nebo sourozenci mezi sebou) nejsou schopni dohodnout, situaci řeší soud stanovením výše výživného.

Péče o staré rodiče

Když přebírá péči o starého rodiče jeho potomek, dá se – vzhledem k věku potomka a jeho životním zkušenostem – předpokládat, že jednak bude mít dostatek trpělivosti, lásky a empatie, ale rovněž pro něho nebudou problémem potřebné úkony. Prvořadě je třeba mít pod kontrolou zdravotní a sociální situaci rodiče.

Potomek musí znát dlouhodobý  a aktuální zdravotní stav starého rodiče, a to tak, že osobně navštíví jeho ošetřující lékaře. Nejen lékaře praktického, ale rovněž specialisty, kteří mají starého člověka v péči. Tím bývá nejčastěji internista. Protože jsou potomci příbuzní seniora, lékaři jim informace podají.

Pobírá starý rodič příspěvek na péči?

Potomek by v zájmu rodiče měl také zjistit (od praktického lékaře, na obecním úřadě, magistrátě nebo na integrovaném portále MPSV) zda rodiči nepřísluší příspěvek na péči. Když starý rodič spadá do některého stupně závislosti, potomci mu pomohou vyplnit a podat formulář žádosti. Když mu je příspěvek přiznán, může z něj senior hradit některé služby, které nemohou vykonávat jeho potomci.

• Neznamená to, že by se potomci tímto způsobem zbavili své povinnosti, ale rozšíří se tím možnosti péče v případě, že se seniorem nežijí v jedné domácnosti, městě, kraji…

Příspěvek na péči je určen osobám, které z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle zákona o sociálních službách. Z poskytnutého příspěvku pak tyto osoby hradí pomoc, kterou jim může dle jejich rozhodnutí poskytovat osoba blízká, asistent sociální péče, registrovaný poskytovatel sociálních služeb, dětský domov nebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.
Zdroj: Integrovaný portál MPSV

V místně příslušné organizaci, která poskytuje sociální služby, lze například zajistit, že bude seniorovi  dovážet oběd. Denně nebo obden. Tak bude zajištěna kontrola, že je senior „v pořádku“. Může to být i pravidelná služba na nákupy, a podobně. I když se senior službě brání, jde hlavně o to, aby nebyl bez kontroly. Lze argumentovat právě tím, že „ty peníze od státu má právě na zaplacení služby.“

Pohodlný domov bez nástrah

Potomci by měli zajistit případné úpravy v bytě seniora:

• bezpečnostní madla a protiskluzové podložky do koupelny,
• zkontrolovat funkčnost plynových spotřebičů a regulátorů topení,
• úprava prahů, jestliže senior chodí s holemi/berlemi
• a další podle konkrétní situace.

Ochrana před „šmejdy“ a jinými podvodníky

Potomci musí zajistit seniorovu bezpečnost.

• Především jej poučit o možných hrozbách (podomní „obchodníci/, falešní prodejci a kontroloři energie a podobně).
• Seznámit je s příklady podvedených a okradených seniorů (volající „příbuzní“ s žádostí o rychlou půjčku peněz).
• Provést úpravy na vchodových dveřích (funkční „kukátko“ a bezpečnostní řetízek).
• Kontrolovat, zda senior tyto prvky používá – a stále s ním o těchto opatřeních mluvit: “Neotevírej, neotevírej…“

Kontrola hospodařené a užívání léků

Potomci by také měli kontrolovat, zda jejich rodiče nemají doma větší množství hotových peněz a případně jim zřídit běžný účet, naučit je bezpečně používat platební kartu.  Zajistit, aby jim byla důchodová penze zasílána na účet. 

Potomci by měli též zajistit (a kontrolovat), zda staří rodiče berou předepsané léky. Pořídit jim „organizér“ na léky a naučit je (jsou-li toho schopni) plnit jej léky. Při telefonickém hovoru připomínat užívání a plnění organizéru.

Přivolání pomoci v případě krize

Je dobré zjistit v místě bydliště starých rodičů, jaká bezpečnostní opatření jsou v obci k dispozici. To je možno dozvědět se třeba u preventisty městské policie, na obecním úřadu, v organizaci poskytující sociální služby. Mohou to být různá signalizační tlačítka SOS, přívěsky, telefonické kontroly – možností je víc, záleží na místě.

• Zajistit seniorovi vyhovující telefonní aparát, naučit ho přijímat hovor a nastavit rychlou volbu na telefonní volání.
• Ponechat u důvěryhodných sousedů náhradní klíče od seniorova bytu.
• Vybrat pro staré rodiče pohodlné, snadno nazouvatelné a zapínatelné boty, upravit předsíň tak, aby se senior mohl sám pohodlně obout.

Můžeme se vidět denně

Když nemohou potomci své staré rodiče často osobně navštěvovat, musí návštěvy nahradit komunikační technika. Naštěstí to je nyní možné tak, jak nikdy v celé historii nebylo. Není nutno rodiče podceňovat, že by nedokázali ovládat třeba tablet.

A také není příliš slušné dávat rovnítko mezi důchodce a člověk žijící na okraji chudoby, jak bývá v současné době někdy zvykem. Není málo seniorů, kteří si ze svého důchodu mohou koupit si, co potřebují a chtějí. A když uvidí, jaké možnosti komunikace jim takový jednoduchý tablet přinese (kamera), sami rádi požádají o jeho nákup. Právě pro tu chvilku telefonického/vizuálního  spojení. Děje-li se tak přes internetové messengery, nic takové audiovizuální volání nestojí (krom měsíční platby za internet). A ten si senior bude rád platit, když mu to přinese denní styk se vzdálenými příbuznými.