Bachův absolutismus, necelých deset let v historii Rakousko-uherské monarchie, které lze označit za „odplatu“ za revoluční události v letech 1848 až 1849. Pro česká národ znamenal Bachův absolutismus období strachu, germanizace, potlačení národních snah, tajné policie, udavačství, zatýkání a věznění. Období nese nese pojmenování po rakouském ministru vnitra Alexandru Bachovi.
Na počátku byl revoluční rok 1848
Po potlačených revolučních událostech v letech 1848 a 1848 došlo Rakousko-uherské monarchii ke změně společenské situace. Koncem roku 1851 byly vydány tak zvané silvestrovské patenty. Jednalo se o soubory dvou patentů a jednoho kabinetního listu, podle kterých se rakouský císař znovu stal absolutistickým vladařem. (Silvestrovské patenty ovšem potvrdily říšským sněmem vynucenou rovnost před zákonem, náboženská svoboda a zrušení poddanství a občanská práva ze 7. září 1848). Byla zavedena nová ústava (tzv. Zásady organického řízení korunních zemích Rakouského císařství).
Dozor nad dodržováním nových pravidel vykonával ministr vnitra Alexander Bach, podle kterého se také vžil název Bachovský/Bachův absolutismus.
Společenské změny
Udály se značné změny v mnoha oborech, došlo ke změnám ve státní samosprávě.
- Základní nejnižší správní jednotkou se stala obec, ta podléhala okresu, okresy spadaly pod kraje a kraje tvořily dvě místodržitelství v Praze a v Brně.
- V roce 1859 byl vydán Živnostenský řád, který odstranil zbytky cechovních organizací.
- Byla pečlivě vytvořena síť tajné policie (s vyloučením veřejnosti), která kontrolovala „náladu“ obyvatelstva.
- Protihabsburské smýšlení bylo tvrdě potlačováno.
- Státní policii pomáhali s kontrolou vlastních „soukmenovců“ četní udavači.
- Zničeny byly tendence o české školství: školy byly podrobeny tvrdé germanizaci
Bachovský absolutismus byl ukončen po válce mezi Rakouskem a Sardinským královstvím. V roce 1859 bylo Rakousko poraženo v bitvě u Solferina. Bach byl následně odvolán za to, že měl odpovědnost na porážce a na nízkém stavu státní pokladny.
Kdo byl obávaný Bach?
Alexander Bach (plným jménem Alexander svobodný pán von Bach, Alexander Freiherr von Bach, 1813 až 1893) byl rakouský politik. Jeho kariéra započala v revolučním roce 1848. Na jednom z veřejných shromáždění vystoupil s podporou liberálních požadavků vídeňského lidu. Na to konto byl ve volbách roku 1848 zvolen do ústavodárného rakouského Říšského sněmu. Rok byl významnou postavou reformně a liberálně orientovaného kabinetu (zastával funkci ministra spravedlnosti Rakouského císařství) a byl populární osobnosti liberálního křídla.
- V té době vstřícně vystupoval vůči českým politikům, i když byla ve Vídni po pražských „svatodušních bouřích“ silně protičeská atmosféra.
- V parlamentu vedl debaty na téma zrušení nevolnictví,
- rovněž jménem vlády podpořil výplatu náhrad za zrušení poddanství.
Obrat politického názoru
Jeho liberální postoj se začal měnit u v září 1848 (po třech měsících). Bach tehdy na sněmu prohlásil, že vládní kabinet sice respektuje parlament, ale že by se měl primárně věnovat jen přípravě ústavy a schvalování běžných zákonů že by měl nechat na vládě. Parlament může zákony přijímat, ale zpětně by je měl schválit císař. Odmítal rovněž přijetí deputace povstaleckých Uher.
Konzervativní vlivy
V Rakousku se v tu dobu formovala skupina usilující o zastavení a zvrácení revolučního dění. Na sestavování nové vlády měl značný podíl konzervativní armádní velitel Alfred Windischgrätz. Ten sice odmítal někdejší Bachovo spojení s revolučními a liberálními tendencemi, ale ve vládě jej chtěl udržet.
K politickému „odstavení“ parlamentu došlo počátkem roku 1948, kdy návrh ústavy začala připravovat vláda. Proti „shora nařízené“ (oktrojované) ústavě vystoupil právě ultra konzervativní Windischgrätz, která doporučoval, aby ve nové vládě nefigurovali politicky (ideologicky) zaměření ministři, přičemž jmenoval i Alexandra Bacha. Ten nabídl svou demisi, která nebyla přijata. V březnu schválila ústavu ministerská rada a vzápětí také císař František Josef I.
Bachův absolutismus
Říšský sněm pak byl uzavřen. Když v roce 1849 podal ze zdravotních důvodů demisi ministr Stadion, stal se Bach na deset let definitivním ministrem vnitra rakouského císařství. Tím dosáhl vrcholu své kariéry. Původně liberální Bach se posouval stále směrem ke konzervativnímu pojetí státu. Prvním jeho velkým úspěchem bylo rozkrytí tak zvaného májového spiknutí v Praze. Nastaly represe a zatýkání, kterými byl potlačen liberální proud v české politice.
- Bach měl velký podíl měl velký podíl na deportaci předního českého žurnalisty Karla Havlíčka Borovského do jihotyrolského Brixenu, kterou na Bachovo doporučení nařídil císař František Josef I.
- Silvestrovské patenty v prosinci 1851 oficiálně ukončily ústavní formu vlády v Rakousku. Vláda v této době přestala fungovat jako kolektivní orgán a změnila se v sbor jednotlivých ministrů, jimž fakticky předsedal císař.
- V roce 1852 vydal Bach jako ministr nový spolkový zákon, který znemožnil utváření politických spolků a podřídil spolkový život koncesní povinnosti předběžného souhlasu státu.
- Vrcholem jeho proměny v loajálního vykonavatele neoabsolutistické, konzervativní politiky byl konkordát roku 1855 mezi katolickou církví a Rakouskem.
Období 50. let 19. století v rakouské politice bývá označováno jako Bachův absolutismus, ačkoliv formálně a ani neformálně nebyl hlavním strůjcem dění. Bach viditelnou „tváří“ režimu a zároveň efektivním vykonavatelem jeho instrukcí.
Konec Bachovy éry
Po prohrané bitvě u Solferina, která otřásla postavením Rakouska, nastal i Bachův konec v ministerské funkci. Tím se otevřel prostor pro postupnou obnovu ústavního systému vlády. V srpnu 1859 byl Bach propuštěn z vlády.
Zdroj: S využitím české verze Wikipedie
Ilustrační foto: pixabay.com