Bromélie: Druhy, návod na pěstování

Bromélie, lépe řečeno broméliovité rostliny, patří podle botaniků k velmi zvláštním čeledím. Pro název bromélie není český ekvivalent.

Většina bromélií je doma v tropických oblastech Jižní nebo Střední Ameriky. V přirozeném prostředí bromélie nekoření v zemi, ale šplhají po stromech, v jejichž větvích si hledají místo k uchycení a vytvářejí si samy pro sebe ideální živné prostředí. Pěstování některých bromélií vyžaduje zahradnické zkušenosti, některé ale mohou mít doma i naprostí laici.

Bromélie mají zvlášní „styl života“

Bromélie nejsou paraziti jako naše jmelí. Kořeny jim slouží k přidržování ve větvích. Pro svůj růst využívají zajímavý systém: v nálevkovité růžici jejich listů se zadržuje voda. V ní se v tropickém prostředí rychle uchytí řasy, prvoci, hmyzí zárodky, někdy i pulci. Toto živočišné společenstvo vylučuje organické zbytky, které bromélie využívají ke své výživě.

Další zvláštností této čeledi je, že po odkvětu růžice , která nesla květ, postupně odumírá – může ovšem žít ještě několik měsíců, často i více než rok. V obchodech obvykle vidíme (a zaujmou nás) kvetoucí bromelie. Zkušení pěstitelé (ale především komerční zahradníci) dokážou bromélie načasovat tak, aby vykvetly v každou roční dobu. Vytváření květů po chemické stimulaci trvá od jednoho do pěti měsíců.

Pěstování bromélie

1. Pokojové bromélie si i v bytovém prostředí chtějí připomenout tropy. Vyhovuje jim obvyklá pokojová teplota okolo dvaceti stupňů Celsia a většině z nich polostinné až světlé stanoviště. Ublížit by jim však mohl přímý letní úpal – i v korunách pralesních stromů je zastiňují větve nad nimi.
2. Bromélie se nezalévají na substrát ke kořenům, ale do nálevky v listové růžici. Při teplotě nad patnáct stupňů nesmí listová růžice na delší dobu vyschnout. Bromélie ale nesnášejí kombinaci chladu a vlhka. Když však teplota poklesne pod patnáct stupňů, je lépe vodu z rostliny vylít. Důležité je, že by voda na zálivku měla být vlažná a měkká.
3. Substrát se skládá ze stejných dílů rašeliny, vřesovky a drnovky. Povrch substrátu, ale i jezírko mezi listy jsou místy pro přihnojení. K tomu se hodí vyvážená tekutá hnojiva, která se v konvičce naředí na koncentraci 0,05 až 0,2 procenta. Během vegetace je možno bromélie přihnojovat každé dva až tři týdny.

Pěstitel je někdy zklamán

S některými bromeliemi si snadno poradí i laik. Do skupiny méně náročných bromélií patří ananas, echmea, a především bilbergie, někdy nazývaná čínský oves. Tato téměř nezničitelná rostlina se u nás pěstuje už dlouho a lidé si ji často množí sami, takže se většinou ani neprodává v zahradnictvích.

Zatímco skromnější rostliny se vyrovnají s pokojovým prostředím, ty náročnější, k nimž patří rody guzmánie, vrísea, neoregélie nebo tilandsie, potřebují mít kolem sebe dostatečně zvlhčený vzduch. Ten můžeme rostlinám zajistit buď každodenním mlžením, nebo zřízením pokojového skleníčku nebo skleněné vitríny.

Méně náročné bromelie

• Ananas – pestrolisté rostliny, snášejí ústřední topení
• Aechmea – stříbrně ojíněné listy, růžový květ, snáší suché prostředí
• Billbergia – nenáročná, za oknem dobře kvete
• Nidularium – středně náročný rod, který snese i pokojové prostředí

Náročné bromélie, vhodné do vitríny či skleníku

• Guzmania – řada kompaktních i vzrůstnějších druhů a odrůd
• Neoregelia – středové listy v růžici se před rozkvětem vybarví do červena, aby přilákaly drobné ptactvo, které rostlinu opyluje
• Tillandsia cyanea – drobné rostliny s úzkými trávovitými listy, plochý klas s modrofialovými květy
• Vriesea – nápadný mečovitý klas červených květů

Foto: sxc.hu