Choroby jehličnanů

Koncem druhé dekády jednadvacátého století zastínila všechny choroby a škůdce jehličnanů tak zvaná „kůrovcová kalanita“, tedy velkoplošné rozšíření lýkožrouta smrkového, v důsledku čehož mění česká, moravská a slezská krajina svou tvář. Přemnožení kůrovce a likvidace smrků ovšem neznamená, že by jiným druhů jehličnanů choroby nehrozily.

Ochrana jehličnanů začíná výběrem

Jehličnany netvoří jen lesní porosty. Vysazují se do parků, městského parteru, v příměstských lesoparcích, anebo si je soukromé osoby vysazují na svých pozemcích. Krom celoročně atraktivního vzhledu panuje laický názor, že jehličnany vyžadují méně péče, nepřidělávají tolik práce (neopadává z nich listí) a nehrozí jim tolik choroby a škůdců jako stromy listnaté nebo dokonce ovocné. Zase tak docela to není.

Choroby jehličnanů

Prvním krokem k prevenci a minimalizování chorob jehličnanů je jejich výběr. Kdo není zahradníkem nebo není zběhlý v jiném oboru zabývajícím se pěstováním jehličnanů, neměl by podcenit prostou poradu s odborníky. Měl by s nimi zkonzultovat už samotný výběr jehličnanu a jeho přenesení na konkrétní místo.

Jehličnany předpěstované v jiných klimatických podmínkách, anebo dokonce v prostředí neznámém, snadno ztrácejí imunitu a onemocní infekčními chorobami: hniloba, plísně, bakteriální nemoci. Proto potřebují v prvních pěti sedmi letech zvýšenou komplexní péči. Někdy se stane, že jsou kolem jehličnanu optimální podmínky, ale stromek stále vypadá churavě: neroste, usychají mu větvičky a podobně. Pak je nutno zjistit, zda se jedná o chorobu jehličnanu infekčního původu, anebo původu neinfekčního.

1. Neinfekční nemoci mohou být: vadná sazenice, mechanické poškození nebo nedostatečné rozvinutí kořenového systému,nedostatek některých živin, spálen jarním sluncem, jarní mráz, přemokření půdy…
2. Infekční onemocnění jehličnanů může být způsobeno různými faktory: houbová a bakteriální onemocnění, rez, rakovina stromů. Jehličnan může být nakažen i přenosem nemoci z listnatého stromu.