Nuda je stav, který provází spíš dětství a dospívání. Nuda se dostavuje tehdy, když je člověk existenčně zajištěn, nic ho netrápí, nemá žádný stres, nefrustrují ho termíny odevzdání práce – nemá žádné nutkavé potřeby. Jak by si mnohý dospělý přál, aby se alespoň půl dne nudil! Nudí se odrostlejší děti a mládež. Jestliže nechceme poslouchat jejich unuděné vzdechy a dívat se na otrávené obličeje, musíme jim trochu pomoci. Vymyslíme pro ně činnost, která bude zábavná, ale i užitečná.
Nudíš se? Tak něco užitečného dělej
Nuda je rodná sestra zahálky. Dospělý zaměstnaný člověk nudu nezná. Není čas. A je tolik drobností, které bychom chtěli udělat, a odkládáme je tak dlouho, že se k nim vůbec nedostaneme. A co dělají naše pubertální a adolescentní děti? Povalují se u televize, „paří“ hry na počítači, telefonují a chatují. Když jim to zakážeme, demonstrují nám svou nudu: venku prší, nemají s kým projet se na kole (na bruslích), uklízet je nebaví, učit se je nebaví, čtení je nuda, v televizi (v kině) není žádný pořádný film… A před námi je celý víkend (podzimní, zimní, jarní prázdniny). Budeme se trápit navzájem? Máma zase nebude vědět, kam dřív skočit a potomek se bude zívat nudou?
Pomůžeme dětem z nudy. A ony pomohou nám
Což takhle spojit jejich zájem o počítač s užitečnou činností? Požádejme (a nebojme se poprosit) své děti, aby pro rodinu zdigitalizovaly staré papírové fotografie!
V současné době je počítač se skenerem běžnou výbavou snad každé domácnosti. Digitální fotoaparát také není vzácnost, a tak máme fotky pořízené v posledních letech obvykle uložené v pojmenovaných složkách. Můžeme je posílat rodině a známým, stahovat na přenosná média, vypalovat na disky a rozdávat příbuzným. Ale co s fotkami, které máme jen v jednom originálním papírovém provedení?
Počítač není jen na hraní
Už dvanáct, třináctileté dítě (někdy i mladší) je natolik počítačově zdatné, že oskenovat fotografie pro ně není problém. Ovšem i u této poměrně jednoduché činnosti vyžadujme jeho pečlivost, soustředěnost a systematičnost:
- nestačí jen fotky zdigitalizovat.
- Fotky je třeba upravit – datově (aby soubory nebyl nebyly příliš velké,
- ale především přejmenovat (řazení podle data – první je rok – a klíčových slov, například „2001_michal_narozeniny“ ).
Při té příležitosti prověříme, jak umí dítě pracovat se soubory. Jestli to neumí, ukážeme mu (to stačí, děti chápou rychle), jak používat základná nástroje v nějakém foto editoru. Požádáme ho, aby oskenované fotky řadil do složek.
Když se práce stane zábavou
Když práce dítě zaujme, můžeme své požadavky stupňovat. Ale opatrně, a s použitím slůvka „prosím“. Což takhle vytvořit z některých obzvlášť vydařených fotek digitální foto prezentaci? Mnohého introvertního pubertána (zahleděného do vlastního nitra) potěší pohled na sebe sama, když se učil jezdit na kole, slavil druhé narozeniny, poprvé viděl moře… Operační systémy jsou vybaveny základními jednoduchými programy, a když ne, je možno jednoduše si nějaký volně stažitelný naistalovat. „Prográmky“ poskytují i možnost určité grafické úpravy, a to děti baví, kluky stejně jako děvčata.
Hotové prezentace pak mohou vypálit na disk, opatřit vlastnoručním obrázkem s popiskem a věnovat třeba babičce jako dárek k Vánocům.
Funguje to
Jestli to funguje? Funguje, je to vyzkoušeno. Jen je třeba neustále být dítěti k dispozici, neztrácet zájem o jeho práci, odpovídat na jeho otázky a co nejdůležitější – za dobře vykonanou práci chválit, raději několikrát.