Empatie nám umožňuje přenést se do prožívání jiného člověka. Je to postoj, při kterém bychom si měli vcítit se do myšlení našeho protějšku, ale neztratit objektivní pohled na situaci.
Co je empatie
Empatie je jedním ze základních postojů dobrých lidských vztahů. Mají-li dva lidé k sobě empatický postoj, zkvalitňuje to jejich vztah.
Pozná-li nebo vycítí-li druhý člověk náš empatický postoj, náš zájem o něho, je náchylnější:
- k otevřenosti,
- k odhalení svého nitra,
- svých pocitů.
To umožní poznat hlouběji jeho:
- myšlení,
- psychiku,
- postoje
- a pocity.
Ten, kdo v této chvíli více potřebuje pomoc, pozná, že není se svými problémy a starostmi sám. Empatie by měla být vzájemná, aby posilnila zpětnou vazbou mezilidský vztah.
Vcítění a chápání druhého
Jestliže jsme iniciátory takového postoje, převádíme do praxe myšlenku „jednejme s druhým tak, jak bychom si přáli, aby v podobné situaci on jednal s námi“.
Vcítění a chápání druhého je projev důvěry a ta vyvolává pocit jistoty a zpětně zase důvěru v nás. Partner nám důvěřuje, protože cítí naši empatii, naše pochopení, naši spolehlivost, a dostává tak v naší přítomnosti pocit jistoty. Tento pozitivní pocit vytěsňuje opačné, negativní pocity, tedy nedůvěru, nejistotu nebo pocity ohrožení.
Takovou důvěru si však musíme zasloužit. Našemu partnerovi máme dát svou empatií možnost, aby se přesvědčil, že o něj a jeho osud máme opravdový zájem a pochopení.
Empatie souvisí s důvěryhodností
- Empatický člověk, tedy člověk schopný se do druhého vcítit, je člověk důvěryhodný.
- Empatie a důvěra patří k sobě a ruku v ruce vytvářejí předpoklady pro dobrý vztah.
- Důležitým projevem pochopení je vlídnost.
Neverbální projevy empatie
Může se projevit případně i beze slov, tedy „mluvou těla“. Tělo dovede mluvit, rovněž oči, postoje, gesta. Způsobem, jak sedíme, stojíme, chodíme nebo se díváme, nebo výrazem obličeje, sdělujeme něco svému okolí, často dokonce neúmyslně. Obličej může být jakýmsi vyslancem od člověka k člověku. Vždyť je to ona část těla, která je nahá a se kterou vyjadřujeme sympatie, antipatie, zájem, ale i nevědomky stav celé řady svých emocí nebo myšlenek.
Stejně můžeme v těchto neslovních projevech druhého člověka číst, dokonce aniž by dotyčný vůbec něco řekl nebo vyslovil, poznat, zda jsme mu sympatičtí nebo ne. Je to vlastně skrytá řeč naší mysli, našeho chování a našich postojů. Jindy zase dává nevědomky najevo, že cítí a myslí opak toho, co říká nahlas. Řeč těla vyjádří někdy zřetelněji stav naší mysli, naše pocity, než to vyjádří slova vyslovená.
Empatie při komunikaci
Každá komunikace má dva vyjadřovací způsoby:
- slovní
- a neslovní.
Málokdy mluvíme pouze slovy bez neslovního doprovodu. Náš úsměv, unuděný výraz nebo zakabonění dávají jasně najevo náš postoj a zájem o druhého. Když někdo řekne, že ho zajímá, o čem mluvíme, a při tom se tváří znuděně a otráveně, budeme spíše věřit jeho neverbální „řeči“. Když si toto vše uvědomíme, můžeme se i naučit své chování vůči druhým ovlivnit a regulovat a dát svou empatii najevo třeba uvolněným způsobem sezení, vlídným a chápavým pohledem nebo přitakáváním, tedy neslovním způsobem komunikace.