Entuziasmus znamená „svaté nadšení“. Mnohé slovníky vysvětlují význam slova entuziasmus spíše z náboženského hlediska (kde také má původ). Ale v běžném životě se se slovem entuziasmus setkáváme v situacích ryze „světských“. Entuziasmus není lidská vlastnost, je to stav opravdového zanícení pro určitou věc. A právě entuziasmus fungoval jako hnací motor při vzniku různých technických vynálezů, uměleckých děl nebo i při utváření nějak společnosti. Určitě není nadnesené říct, že bez entuziasmu by nebylo pokroku.
Entuziasmus: Původní význam slova
Slovo entuziasmus k nám přišlo z řečtiny. Původně značilo stav, který se dostavuje, když do člověka vstoupí nějaké božstvo a to dál vede jeho činy. Český výraz pro tento stav byl „svaté nadšení“ či „božské vytržení“ – člověk navštívený bohem se projevoval jinak než obvykle: věštkyně a jasnovidci ve stavu vytržení měli prorocké schopnosti, dokázali strhnout další lidi k většímu prožívání radosti, milosti a podobně.
Současné chápání entuziasmu
Křesťanství entuziasmus nepodporovalo, a výraz postupně nabyl i jiného – v současné době častějšího – významu. Entuziasmem bývá označována „posedlost“ nebo „zanícenost“, která vede tvůrce k zdárnému dokončení díla. Entuziasmus v tomto smyslu v sobě skrývá i víru v dobrý konec, v úspěšnost konání.
Entuziasmus: Příklady
- Entuziasmus byl mnohdy jedinou „posilou“ vědcům, kteří objevovali původ nemocí a vyvíjeli léky proti nim (Robert Koch, Louis Pasteur),
- entuziasmus stál za úspěšnými technickými vynálezy, které se zdály být neuskutečnitelné (Thomas Alva Edison).
- Entuziasmus dodával sílu umělcům, jejichž záměr uměleckého díla se zdál být nad lidské síly (například práce Michelangela Buonarroti, Leonarda da Vinci, Francisca Goyi),
- stavitelům velkých děl (Ferdinand Lesseps a „jeho“ Suezský průplav, Jean Effel a jeho pařížská rozhledna…).
- Entuziasmus podporoval myšlenky konání osobností, které vedly ke vzniku velkých samostatných států (Mahátma Gándhí v hnutí za nezávislost Indie, Nelson Mandela v boji proti jihoafrickému apartheidu).
České osobnosti posilované entuziasmem
I české dějiny mají osobnosti, jejichž konání bylo do značné míry podporováno jejich entuziasmem.
- Byl to například církevní reformátor Mistr Jan Hus
- nebo Jan Amos Komenský, dodnes celosvětově uznávaný jako zakladatel moderní pedagogiky a „učitel národů“,
- tak zvaní „národní buditelé“ v době Národního obrození,
- venkovští učitelé (například Jan Jakub Ryba), kteří ze svého vlastního přesvědčení vedli děti k ušlechtilé mimoškolní činnost,
- Miroslav Tyrš, zakladatel Sokola šiřitel myšlenky tělocviku jako prostředku k zušlechtění těla i ducha,
- africký cestovatel Emil Holub, který chtěl, aby i jeho národ poznal přírodu afrického kontinentu,
- Vojtěch Náprstek, šiřitel všeobecné vzdělanosti mezi prostými lidmi a iniciátor prvních emancipačních počinů českých žen,
- Antonín Svojsík, zakladatel českého skautingu,
- Alois Jirásek, jemuž nestačilo učit historii ve svém řádném povolání profesora dějepisu, ale sepsal ji pro všechny čtenáře v díle tak obsáhlém, že nad ním v současné době zůstává rozum stát (psal samozřejmě rukou).
Entuziasmus je také obvykle vlastním tisícům bezejmenných trenérům sportovní mládeže, vedoucím zájmových kroužků, činovníků občanských spolků, neprofesionálním pořadatelům neziskových festivalů a podobně.
Je třeba rozlišovat
- Entuziasmus není totéž co altruismus.
- Entuziasmus také nelze zaměňovat s fanatismem.