Epiktétos byl řecko / římský filozof, který vyznával myšlenky antických stoiků. Byl zakladatelem úspěšné filozofické školy. Současnost zná Epiktéta především z jeho často citovaných výroků, jejichž hlavně etická hodnota má stálou platnost. Epiktétovy citáty jsou často využívány k hodnocené současných situací.
Epiktétos: Jak žil, co o něm víme?
Epiktétos nepatří do garnitury starých antických filosofů, protože se narodil už v tak zvaném „našem letopočtu“. Zřejmě to bylo v roce 55 v Hierapoli ve Frýgii (dnešní Pamukkale v jihozápadním Turecku).
O životě Epiktéta se nezachovalo příliš údajů. Proto není jisté ani jeho rodné jméno. Mládí strávil jako otrok v Římě u bohatého propuštěnce Epafrodita, bývalého tajemníka císaře Nerona. Jeho učitelem byl Gaius Musonius Rufus , u něhož studoval stoickou filosofii.
Z osobního života Epiktéta
- Z privátních záležitosti se o Epiktétovi dochovalo, že trpěl nějakým neduhem a kulhal – snad, že mu jeho pán zlomil nohu (když byl otrokem), nebo to byl následek nemoci v dětství.
- Z otrockého stavu byl propuštěn na svobodu.
- Koncem deváté dekády byl vyhoštěn z Říma. Usadil se v Níkopoli v Epiru v severozápadním Řecku, kde založil velmi úspěšnou filozofickou školu. Epiktétos si získal velkou pověst.
- Ví se oněm, že se nikdy oženil a že se dožil podle tehdejších poměrů vysokého věku. Zemřel v roce 135, tedy v osmdesáti letech.
Z Epiktétova díla se zachovaly hlavně diskuse po přednáškách, zaměřené téměř zcela na etiku, na vedení dobrého života podle stoických představ.
Epiktétos. Připisované výroky, citáty
- Ačkoli si nemůžeme vybrat, co se nám stane, můžeme si vybrat, jak na to zareagujeme.
- Den co den na mysli smrt, vyhnanství a vůbec všechno, co se zdá hrozné, ale nejvíce ze všeho smrt! A nikdy nebudeš ani na nic nízkého pomýšlet, ani po ničem příliš toužit.
- Jaké tedy místo budu v obci zaujímat? Takové, na jaké stačíš, zachováš-li přitom svou věrnost a čest.
- Kdo chce dosáhnout šťastného života, musí se cvičit ve třech oblastech. První se týká toho, po čem toužíme a co se nám protiví. Druhá impulsů jednat a nejednat a vůbec správného chování. Ve třetí jde o to, osvobodit se od klamu a unáhlených soudů. Všechny tři máme ve svých rukou.
- Konáš-li něco, o čem jsi přesvědčen, že to máš konat, nikdy se neboj být viděn při tom, že to děláš, i kdyby to mnoho lidí nepříznivě posuzovalo. Neboť je-li nesprávné, co činíš, pak se vystříhej činu samého; pakli to je správné, proč by ses bál těch, kteří tě budou kárat neprávem?
- Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen.
- Někdo hodně pije. Neříkej, že špatně činí, nýbrž jen, že hodně pije. Někdo se časně koupá. Neříkej, že špatně činí, nýbrž jen, že se časně koupá.
- Nemá být koráb zakotven jen jednou kotvou a život na jediné naději.
- Nepřemožitelný můžeš být, nepustíš-li se do žádného zápasu, v němž zvítězit není ve tvé moci.
- Nežádej, aby to co se stane, se stalo tak, jak chceš. Ale dbej, aby se věci stávaly tak, jak se stávají, a budeš šťastný.[1] (varianta jiného překladu: „Nežádej, aby se věci děly jak chceš, ale chtěj, aby se věci děly tak, jak se dějí, a bude ti v životě dobře“)
- Nikdy o ničem neříkej: ztratil jsem, nýbrž vrátil jsem.
- Řeknou-li ti, že o tobě někdo špatně mluví, nehaj se, nýbrž odpověz: Takže nevěděl o ostatních mých chybách, jinak by nebyl mluvil jen o těchto.
- Sešli mi teď, Die, kteroukoli tíseň chceš; neboť mám výzbroj od tebe mi danou a prostředky k tomu, aby mně všechny příhody byly ozdobou.
Ilustrační obrázek: pixabay.cz
Zdroj: S využitím wikiquote.org