Kanadské borůvky byly vyšlechtěny z několika druhů, například z brusnice hroznovité nebo chocholičnaté, která má domov na východě Kanady a Spojených států. Ve středoevropském klimatu se cítí jako doma – nebojí se zimy, slunce ani dešťů. Přesto jejich pěstování není úplně jednoduché: základem úspěchu je vybrat jim na zahradě správné místo.
Kanadským borůvkám svědčí podzim
Při nákupu keřů v zahradnictví se dívejme hlavně na kořeny: ne větve a listy, ale co nejbohatší kořenový systém je důležitý pro to, aby vyrostla statná borůvka. Při výběru odrůdy přemýšlejme, zda bude rostlina vystavena silným mrazům, a zvažme, jak velký keř se nám vejde na zahradu. Zakrslé odrůdy dorůstají do výšky okolo jednoho metru, silně vzrůstné do dvou a půl až tří metrů.
Nejvhodnější doba pro výsadbu je na podzim – v říjnu a listopadu. Podzimní sazenice totiž mají během vegetačního klidu čas dobře a bohatě zakořenit. Pokud ale na podzim nákup kanadské borůvky zmeškáme, můžeme borůvky zasázet i na jaře.
Při výsadbě kanadské borůvky není třeba sypat ke kořenům hnojiva – zato každý rok na jaře nebo na podzim si rostliny zaslouží přilepšení. Může jím být buď kravský či slepičí hnůj, nebo průmyslová hnojiva: cererit či směs pro konifery. Keřovité borůvky, které si tak libují v kyselém substrátu, nesnášejí vápník ani chlor, proto se vyhýbejte hnojivům, jež tyto prvky obsahují.
Borůvky nesmějí trpět žízní
Aby keřovité borůvky rostly, a hlavně co nejvíce plodily, potřebují místo, jež by jim co nejvíce připomínalo paseky jehličnatých lesů, odkud pocházejí. Daří se jim na slunci i v polostínu, v závětří. Půda pro hroznovité borůvky by měla být kyselá – pH v rozmezí od 4,0 do 4,8. Máme-li na zahradě zem ještě kyselejší, můžeme ji usměrnit přidáním vápna, v opačném případě pro borůvky připravíme živnou směs, do níž je zasadíme. Půdní směs by se měla skládat z poloviny jehličnaté hrabanky či rašeliny a poloviny těžší, jílovité zeminy. Samotná rašelina snadno propouští vodu, a proto rychle vysychá, takže se hodí jen tam, kde je vysoká hladina spodní vody.
Kanadské borůvky by měly růst v provzdušněném, vlhkém substrátu – ale trvale zamokřená půda jim nesvědčí.
Máme-li na zahradě propustnou, rychle vysychající půdu, můžeme přírodu „ošidit“:
- při vysazování keře stačí vykopat přibližně metr hlubokou jámu a její dno vystlat nepropustnou fólií.
- Pak ji zasypeme, aby zbyl jen třiceticentimetrový dolík na míru borůvkovým kořenům,
- a do něj rostlinu zasadíme.
Uměle vytvořená nepropustná vrstva pod kořeny ušetří práci při zálivce a pomůže borůvkám udržovat kořenový bal neustále vlhký. Po výsadbě pokryjeme půdu okolo keře vrstvou nastýlky z kůry či pilin. Ta – kromě lesní vůně – pomáhá udržovat vláhu v půdě.
Prořezávané keře nestárnou
Prořezávání kanadských borůvek není složité:
- v prvních pěti letech stačí odstranit nemocné nebo uschlé větve.
- V dalších letech keř prosvětlujte a zmlazujeme – každý rok odstraníme třetinu starých větví.
- Plodných výhonů by nemělo být příliš mnoho: abychom sklidili maximum co nejlepšího ovoce, stačí pět až osm výhonů.
- Po prořezání – zvláště radikálnějším – dopřejeme rostlinám dávku dusičnatého hnojiva, abychom je motivovali k nasazení čerstvých prutů.
Mladé kanadské borůvky s modrými hrozny příliš nespěchají, první úroda přichází obvykle třetím až pátým rokem – u raných v polovině července, u pozdních v první polovině srpna. Zato však dobře udržované keře vydrží plodit až třicet let.
Kanadské borůvky: Osvědčené odrůdy
Burlington – pozdní, výnosná odrůda
Cowille – pozdní, výnosná, bujně rostoucí
Duke – raná, mrazuvzdorná, vhodná do chladných oblastí
Earlyblue – raná, s neopadavými plody, vhodná pro zavařování
Heidi – zakrslá, vhodná i na balkony
Nui – pozdní, rekordman s plody o průměru až 2 centimetry
Puru – středně raná, mrazuvzdorná, s velmi chutnými plody