V době, kdy se mnozí evropští panovníci neuměli podepsat, zvolil si Prahu a její Hrad jako své sídlo Karel IV., český král a římský císař, panovník evropského formátu, který hovořil několika jazyky. Narodil se jako prvorozený syn Janu Lucemburskému a Elišce, poslední Přemyslovně, v Praze 14. května 1316. Coby první český panovník byl zároveň německým králem a římským císařem. Rovnoprávnost vztahu Čech k Říši římské národa německého potvrdil Zlatou bulou roku 1356. Po založení Nového Města pražského se Praha stala největším městem střední Evropy. Roku 1348 založil univerzitu, která nese jeho jméno, a povznesl upadlou královskou moc. Karlův latinsky psaný životopis Vita Caroli je jeho osobní výpovědí o sobě a o době, v níž žil. Velký panovník zemřel 29. listopadu 1378 v Praze.
Král Karel IV. se narodil jako Václav
Dne 14. 5. 1316 se narodil královským manželům Elišce Přemyslovně a Janu Lucemburskému syn Václav. Po otci, synu lucemburského hraběte a později římského krále Jindřicha VII., měl krev nizozemskou a francouzskou, částečně i německou.
Z obavy, aby šlechta neprohlásila předčasně syna králem, odvezl jej otec ve věku sedmi let do Paříže. Zde strávil Václav, jenž při biřmování dostal méno Karel (po kmotrovi, francouzském králi Karlovi IV.), osm let. Během nich dosáhl na svou dobu mimořádného vzdělání a na francouzském dvoře byl zasvěcen do problémů evropské politiky. Na naléhání některých představitelů české šlechty v Meranu, kde se jednalo o Korutanech, přijel Karel na podzim 1333 do Prahy. V lednu následujícího roku mu otec udělil titul moravského markraběte. Vladařských úkolů se ujal s takovou energií a ctižádostí, že se brzy stal svému otci rovnocenným partnerem. Naučil se česky a podporoval český živel.
Král český a císař římský
Roku 1341 byl 25letý Karel českým sněmem uznán následníkem trůnu, o pět let později, v roce 1346, byl v Bonnu zvolen římským králem. Téhož roku, 26. srpna, padl JanLucemburský v bitvě u Kresčaku, kde bojoval na straně Francie proti anglickému princi. Karel se stal i českým králem. Slavná korunovace se konala v roce 1347. Nebyla poslední. Roku 1349 byl v Cáchách korunován římským králem a roku 1355 v Římě císařem.
Království za vlády Karla IV. vzkvétalo
Za Karlovy 32 let trvající vlády dosáhlo české království nebývalého rozkvětu.
- V roce 1347 založil s úmyslem upevnit slovanské vztahy a přispět k odstranění rozkolu mezi západní a východní církví klášter Na Slovanech.
- Díky tomu, že moudrý panovník založil v roce 1348 v Praze první univerzitu ve střední Evropě, se Čechy staly i střediskem vzdělanosti a kultury.
- Téhož roku založil i Nové Město,
- na jeho příkaz začal Matyáš z Arrasu budovat Karlštejn, jehož nedobytné zdi měly chránit nejen krále, ale i korunovační klenoty.
- V červenci 1357 položil král základní kámen ke stavbě nového pražského kamenného mostu, který dnes nese jeho jméno (Karlův most).
- V letech 1360 až 1361 nechal stavět na Petříně „hladovou zeď“, jejíž význam byl spíše než sociální vojenský.
Zlatá bula Karlova
Jako vynikající politik se Karel IV. zasloužil i o teritoriální rozmach českého státu a upevnil jeho nezávislost na německé říši. Důkazem toho, jak hájil české národní zájmy, je Zlatá bula Karlova z roku 1356, patřící k nejvýznamnějším ústavním listinám římské říše. Její základní ustanovení byla v platnosti až do roku 1806, tedy do konce Říše římské národa německého.
- Mimo jiné v ní stanovil, že římského krále volí sedm kurfiřtů. Tři duchovní, z nichž je na prvním místě arcibiskup trevírský, a čtyři světští, mezi nimiž zaujímá první místo český král.
- Uvedená bula zároveň potvrzovala výsady jak českého krále, tak i českého státu. Císař podle ní nemohl udělovat české království jako léno a neměl ani právo jmenovat českého krále.
- Potvrzovala dále dědičnost českého trůnu po meči i po přeslici.
- V případě vymření panovnického rodu byl oprávněn svobodnou volbou krále pouze český sněm.
- Součástí buly bylo i ustanovení, že synové kurfiřtů jsou povinni učit se od sedmi let věku kromě latiny a italštiny i češtinu.
Místem Karlova posledního odpočinku se stal chrám sv. Víta, kterému za jeho vlády a na jeho příkaz gotickou podobu vtiskli vynikající stavitelé Matyáš z Arrasu a Petr Parléř.
Foto: Karlův most v Praze (freeimages.com)