Kde domov můj: Text české hymny

Českou státní hymnou je první sloka písně Kde domov můj, kterou složil František Škroup na slova Josefa Kajetána Tyla. To není jen vůle českého lidu, ale i slova zákona, který má jako přílohu notový záznam písně. Slova státní hymny odříkáme jako když bičem mrská, zpěv máme naposlouchaný z oficiálních nahrávek. Podle některých hudebních historiků i někdejších zákonodárců však státní hymnu zpíváme a posloucháme v rozporu se zákonem. Současné znění české státní hymny podle nich není ona původní píseň, jak ji Škroup s Tylem napsali a oficiální interpretace neodpovídá notovému záznamu v příloze zákona.

Zákon o státních symbolech

„Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa na slova Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj„, to je výňatek ze zákona číslo 3/1993 Sbírky, o státních symbolech České republiky. Přílohou zákona je notový záznam hymny. A právě dikce zákona připadá hudebním historikům a teoretikům příliš vymezující. Téma české hymny a jejího uzákonění bylo předmětem i mnoha interpelací českých zákonodárců v době, kdy byla naše republika ještě velmi „mladá“ – počátkem 90. let. Jaké námitky byly vznášeny proti znění zákona?

Spolupráce na textu

Podle kritiků se na tvorbě textu podíleli oba autoři. Ve Škroupově verzi stojí „voda hučí po lučinách“, zatímco Tyl původně napsal, že „hučí voda po lučinách“. Tyl rovněž napsal „česká země – domov můj“, Škroup vepsal do not naopak „země česká – domov můj“.

Výhrady k hudbě

Protesty hudebních vědců jsou ale již vážnější. Svého času na ně upozorňoval poslanec a pozdější ministr kultury Pavel Dostál, divadelní režisér a scénárista. Připomínal, že melodie písně Kde domov můj, kterou zpíváme jako státní hymnu, není původní. Opíral se o fakta hudebních vědců, kteří připomínali, že současná a uzákoněná melodie má úmyslné drobné odchylky od melodie původní, protože právě tyto změny umožňují a usnadňují její kolektivní zpěv, což je pro hymnu důležité. Jde o odchylky jak v samotné melodii, tak ve frázování písně.

Podle odborníků rovněž také notový rozpis uvedený v zákoně přehlédl rušivou půltónovou chybu a akordy jsou špatně rytmicky podloženy. Došlo k tomu zřejmě proto, že existuje množství variant této nejslavnější české písně, původně napsané do Tylovy divadelní hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.

A právě jednu z těchto verzí použil na počátku 40. let také Jan Seidl ve svém sborníku národních písní. Tuto Seidlovu úpravu (a nikoli tedy, jak se praví v zákoně, píseň ze hry Fidlovačka z roku 1834) včlenili zákonodárci 17. 12. 1992 chybně do zákona jako závazné znění státní hymny, ačkoli se v mnohém liší od hymny, která je dnes a denně kolem nás hraná. Pavel Dostál tedy navrhoval změnu textu zákona o státní hymně.

Jedna krátká na dvě dlouhé

Kdyby nám píseň Kde domov můj nebyla tak drahá, našli bychom i jinou „mouchu“, a velkou. Melodie je úžasný hymnický oblouk, snadno zapamatovatelná, jen málo zemí má takovou. Text je dojemný, vlastenecký a zapsán ve verších je krásnou básní. Žel, dohromady to moc nepasuje. Šroup, jakkoliv byl výborný muzikant, nerespektoval délku slabik a délku not. A někdy jsou na jednu krátkou slabiku dokonce dvě noty. A tak zpíváme:

• „Kdé domov můj,
• voda hů-učí po lučí-inách,
• bory šu-umí-í po-o skalinách.“

V další dvou strofách text i melodie sedí.

• „V sadě skví se jara květ,
• zemský ráj to napohled.“

Ale v závěru nápěvu se mistr Škroup opět rozmáchl:

• „A to jé ta krá-ásná zé-eměé,
• země čé-eská, domov mů-ůj,
• země čéská, domov můj.“

Ale je víc než pravděpodobné, že 21. 12. 1834, kdy píseň zazněla poprvé při premiéře Fidlovačky, byli návštěvníci Stavovské divadla vděčni za jakoukoliv češtinu (viz slovníček novotvarů z doby národního obrození), a prodlužování krátkých slabik je „za uši netahalo“. Tak jako netahá nás, když vnímáme píseň Kde domov můj jako důstojný a krásný symbol českého státu.

Kde domov můj: text české hymny

Kde domov můj,

kde domov můj?

Voda hučí po lučinách,

bory šumí po skalinách,

v sadě skví se jara květ,

zemský ráj to na pohled.

A to je ta krásná země,

země česká, domov můj,

země česká, domov můj.