Keltové byli obyvatelé středoevropského vnitrozemí, konkrétně území rozkládajícího se severně od Alp. Keltové byli jako z etnik zde žijících písemně zaznamenáni a slovně pojmenováni.
Keltové: Dali jméno naší zemi?
V různě publikovaných pojednáních o Keltech se uvádí, že keltské kulturní a jazykové společenství pochází ze západní části střední Evropy, z oblasti přibližně mezi dnešní Francií a Čechami. Do této části spadá i území naší země. S výjimkou oblastí lužických popelnicových polí se dá předpokládat, že obyvatelstvo naší země v závěru doby bronzové byli vzdálení příbuzní keltských bojovníků. Kelty byla podle historiků osídlena také Morava, kmen Kotinů osídlil jihozápadní Slovensko.
Po kmeni Bojů, což byl jeden z asi šedesáti jiných keltských kmenů zaznamenaných keltských kmenů, zůstalo údajně naší vlasti i pojmenování Boiohaemum – Bohemia -země Bojů.
Po expanzích „padla kosa na kámen“
Keltové expandovali po dvě století na západ, jih a jihovýchod. Na území současného Turecka dali vzniknout státu Galatii. Roku 386 před naším letopočtem dobyli Keltové Řím a o dvacet let později osídlili celou jižní Itálii. Uvádí se, že v roce 279 před naším letopočtem vyplenili Keltové delfskou věštírnu a rok později se usadili v Malé Asii.
Nimbus neporazitelnosti se však začal vytrácet. Snad únavou ze stálého dobývání? V roce 225 před naším letopočtem byli Keltové poraženi Římany v bitvě u Telamonu na etruském pobřeží. Roku 195 před naším letopočtem byla vypálena severoitalská keltská pevnost v místě současné Bologně. Vlivem válečných událostí se Keltové vrátili do lokalit, odkud jejich výboje začaly.
V posledních desetiletích před počátkem našeho letopočtu obsazují římské legie někdejší keltské državy až na linii horního Dunaje a Rýna a vzniká zde římská provincie Noricum. Následně je keltská Galie (dnešní Francie) přiřazena jako provincie k římskému impériu.
Kde by byla Evropa bez Keltů?
Keltové stačili v průběhu dvou posledních století před naším letopočtem obohatit kulturu středoevropského lidstva o tolik předmětů, vynálezů a civilizačních vymožeností, že je dodnes přínos Keltů považován za trvalé kulturní dědictví.
Keltové: Šperkaři a zlatníci
Ačkoliv Bojové žili v okrajovém pásmu sídelního regionu Keltů, jejich pobyt na území dnešních Čech a Moravy znamenal pro dějiny těchto zemí mimořádný a kulturní vklad. Bojové vynikli jako umělečtí řemeslníci, hrnčíři, metalurgové. Dokonale vypracované, bizarně tvarované šperky ze zlata, elektronu (slitiny zlata a stříbra), bronzu, železa i skla, to jsou ukázkou šperkařské dovednosti. Jejich tenkostěnné keramické nádoby začaly poprvé na našem území vznikat na hrnčířském kruhu. S odchodem Keltů byl vynález hrnčířského kruhu téměř na jedno tisíciletí u nás opět zapomenut.
Srpy, kosy, nůžky i žací stroj
V metalurgii železa Bojům vděčíme za bezpočet předmětů, které téměř v nezměněné podobě užíváme i dodnes. Keltové dokázali rozvíjet, co „odkoukali“ na válečných výpravách. I první mince začali razit oni. Ložiska železných rud na západě země objevili a využívali Keltové.
Železo se v éře Keltů u nás stalo běžně užívaným kovem. Už ve druhém století před naším letopočtem vyráběli Bojové asi 70 druhů kování a různých konstrukčních součástí dodnes používaných.
- Srpy, kosy, hrábě, to byly nástroje usnadňující a urychlující žně, které do té doby byly nejrizikovějším článkem zemědělské výroby.
- Zkonstruovali první primitivní soustruh, první účinný žací stroj tažený dobytčaty.
Panty, závěsy ke dveřím, úhelníky, podkovy, kramle, lopaty, krumpáče, kladiva, pilníky, kleště, nůžky, řetězy a další výrobky, to vše byly – na našem území – vynálezy, objevy a přínosy keltské kultury.
Keltská oppida: První města na našem území
Keltové byli prvními staviteli silnic, mostů a osad na našem území. Svá oppida (opevněná sídliště městského typu) budovali na výšinách při řekách nebo v blízkosti důležitých surovinových zdrojů.
Za mohutnými kamennými zdmi, opatřenými na vnitřní straně sypaným ochozem, stavěli ulice dřevěných obytných domků, kovárny, hrnčírny, sklady, mincovny a desítky dalších řemeslnických dílen. Oppida disponovala i volnými místy, kde bylo možno v případě nebezpečí zbudovat provizorní přístřešky pro lidi z okolí. Součástí sídliště byla svatyně a vůdcovo sídlo.
Foto: pixabay.com