Lilie je květinou s výraznou vůní a elegantní honosnou krásou květu. Zabarvení květu závisí na druhu a odrůdě – dnes už vůbec neplatí, že by lilie musela být pouze sněhobílá. Pěstování lilií není tak úplně jednoduché.Lilie si i v podobě zahradních, vysoce prošlechtěných kultivarů ponechávají mnoho vlastností původních botanických druhů, které je třeba při jejich pěstování respektovat. Rod lilie má osmdesát volně rostoucích druhů, které najdeme na různých stanovištích v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule.
Pěstování lilií
Lilie ve všech svých podobách a nespočetných druzích a odrůdách získávají stále více obdivovatelů a pěstitelů. Mnozí pěstitelé se však nechají od pěstování lilií odradit počátečními neúspěchy.
Lilie patří do čeledi Liliaceas – jsou to vytrvalé rostliny, které vytvářejí podzemní šupinatou cibuli, ze které vyrůstá stonek s jednoletými kořeny. Mimo ně však má lilie i kořeny vytrvalé, které vyrůstají z takzvaného podpučí. Rostlina dokáže být zajímavá díky velké tvarové různorodosti květů od miskovité, turbanovité až po trubkovitou.
Požadavky náročné květiny
- Stanoviště:
Lilie vyžadují kyprou, dobře rozloženým humusem bohatou, nejlépe písčitou půdu s dobře propustným podložím, nebo dokonalou drenáží. Reakce půdy musí být pro většinu lilií kyselá (pH 5,5), bez vápníku. Je vhodné přidat vláknitou přírodní rašelinu – ne ovšem rašelinný substrát. Cibule zásadně nehnojit čerstvým hnojem, ani čerstvým kompostem. - Výsadba:
Lilie vysazujeme nejlépe v průběhu října a začátkem listopadu, výjimečně v jarních měsících, jakmile rozmrzne půda. Sázíme je do hloubky odpovídající dvoj až trojnásobku velikosti cibulí, menší cibule minimálně do hloubky 10 cm. V těžší půdě přidáme trochu říčního písku, nebo rašeliny. Před výsadbou je dobré namořit cibule proti houbovým chorobám, eventuálně zasypat dřevěným uhlím. Nikdy nesázíme po jiných cibulovinách, česneku nebo cibuli. - Hnojení:
Během vegetace, především v době intenzivního růstu, je třeba vydatně přihnojovat plnými umělými hnojivy bez vápníku. Po odkvětu je dobré přihnojit síranem draselným pro lepší vývoj cibulí. Dobré je k liliím nastýlat dobře rozloženou listovku, nebo jiný vyzrálý kompost až v pěticentimetrové vrstvě, nebo alespoň dřevěné hobliny. Nikdy nehnojit čerstvým hnojem, nebo nevyzrálým kompostem. - Ošetření během vegetace:
Plochu kolem lilií je třeba udržovat bez plevelů, ale je možné vysázet nízkou kulturu jiných květin. Vhodné jsou afrikány nebo popínavé lichořeřišnice, které kromě toho, že zakryjí a zastíní kořeny lilií, odpuzují škůdce. Důležitá je ochrana proti houbovým chorobám. - Po odkvětu:
Oodstraňujeme zbytky květenství a semeníky, aby zesílily cibule. Na podzim odstraníme zbytky lodyh, které raději spálíme. - Přezimování lilií:
- Běžné odrůdy asijských hybridů, aureliánů a botanických lilií přezimují v našich podmínkách dobře. Není nutné je přikrývat, naopak, pod jakýkoliv kryt se rády stahují myši. Na jaře je třeba vyrašené lilie chránit před jarními mrazíky dobré je je přikrýt v případě potřeby netkanou textilií, v krajním případě igelitovou plachtou.
- Přesazování:
Lilie je dobré přesadit každé tři roky na nové místo. Při přesazení ošetříme cibule, odstraníme poškozené kořeny a šupiny a pokud možno hned přesazujeme (ze země do země). Pokud je musíme delší dobu uschovat, je nutné je dát do dřevěných hoblin nebo rašeliny. - Vyvarujeme se:
- Sázení do těžké zamokřené půdy a půdy s obsahem vápna
- hnojení čerstvým hnojem a nevyzrálým kompostem – sázení na pozemky zamořené hraboši (hryzci)
- sázení po jiných cibulovinách a mečících – mají shodné škůdce.
Foto: Zuzana Plocková