„Koupila jsem si džíny, ale tobě by asi nebyly.“ Právě taková naprosto neškodná věta může dovést dívku, co by jí džínsy „nebyly“, skoro k smrti. Cestu k vražednému vyhubnutí už ale předtím vydláždili nejenom dívčiny kamarádi, ale dost často i její vlastní rodina.
Obsah článku
Jak vznikne mentální anorexie
Mentální anorexie je stav, kdy člověk začne vědomě odmítat potravu. Bezprostřední příčiny propuknutí mentální anorexie jsou často neuvěřitelně banální. Stačí, když dívka od nějakého rodinného příslušníka slyší: „No vidíš, jak ses pěkně spravila, bylas´ vyhublá jak lunt.“
Vyhnout se podobným poznámkám ale nestačí – živnou půdou pro poruchy příjmu potravy je totiž kombinace rodinných okolností a názoru společnosti, že pouze „hubení jsou krásní“. Ke vzniku této psychosomatické poruchy vede víc příčin, mezi nimiž figuruje:
- touha stát se krásnou a štíhlou
- touha být dokonalou po všech stránkách
- touha oddálit dospělost, zůstat malou holčičkou
- rozpor s rodiči
- zklamání ze „zázračných“ diet
Narušení se ukáže, když dívka dostane úkol nakreslit sama sebe. Zatímco všichni vidí vyzáblé stvoření, ona sama sebe znázorní jako tlouštíka.
Dívky častěji než mládenci
Mentální anorexie – stejně jako jiné poruchy příjmu potravy – se povětšinou týká dívek a mladých žen. U chlapců se vyskytuje také, ale méně často. Typickou anorektičkou je pubertální a těsně postpubertální dívka.
Nemoc propuká obvykle kolem třinácti čtrnácti let, kdy se dívky zaoblují a připadají si velmi odlišné od svého dokonalého ideálu – vyzáblého stvoření.
Jaká je podle nich cesta k úspěchu? Nejprve přes diety, a to ty zázračné, které pochopitelně příliš nefungují. Dívky se na sebe zlobí a pocit, že selhaly, je vede ještě k větší drastičnosti – až k absolutnímu vyloučení jídla.
Nechci být žena
Dalším důvodem pro přílišné hubnutí je kromě touhy dosáhnout ideálního vzhledu i odmítnutí dospělosti. Dívka chce zůstat dítětem a anorexie její touhu řeší například tím, že zastavuje menstruaci. Jakmile hmotnost poklesne pod určitou hranici nebo pokud je hubnutí příliš rychlé, omezuje se funkce mezimozku, která řídí vytváření ženských pohlavních hormonů. Je to logické – těhotenství ve fázi v podstatě podvýživy by mohlo být pro ženu velmi nebezpečné, takže se tělo tímto způsobem vlastně samo intenzivně chrání.
Některé dívky ovšem nemenstruují ani po návratu k normální váze. Záleží na tom, jak hluboce jsou řídící mozková centra zasažena.
Anorexie: Fyzická a duševní nemoc
Anorektička si toto nikdy nepřizná a možná, že si to ani neuvědomuje. Stejně tak nepřizná sama sobě, že je vlastně duševně i fyzicky nemocná.
V počáteční fázi je navíc hyperaktivní, nepotřebuje tolik spát a vypadá štíhle, což neinformované okolí chválí. Jenže: hyperaktivita je spíš těkáním od ničeho k ničemu, neudělá vlastně nic. Nemoc později narušuje činnost všech mozkových center a psychika nemocné se zásadně mění.
Anorexie: Příznaky a následky
- Dívka přichází o kamarády;
- o to, čemu se dříve věnovala, ztrácí zájem.
- Rodiče a sourozenci se jí vzdalují, protože se ji pochopitelně snaží „přinutit do jídla“, a hlavně – podle jejího názoru – „jí vůbec nerozumějí“.
- Nemocná nemá na nic náladu, o nic zájem.
- Přestává zvládat školu, protože nedostatkem stravy už je ovlivněna i její schopnost se učit.
- Nemůže se soustředit, je neustále unavena.
- Mnohdy nezvládá své reakce – místo dřívější milé osoby je tu najednou vzteklá a výbušná bytost.
- Kvůli odmítání jídla jdou stranou i vztahy. Pokud s někým chodí, většinou se brzy rozejdou; později pak ani nikoho nehledá.
Vlčí hlad – a bulimie
Některé anorektičky nezvládnou veliký hlad a sklouznou do druhého extrému: k bulimii. Začnou se nesmírně přejídat. Po přejedení ale následuje deprese, dívky se zlobí samy na sebe. Naučí se proto jídlo okamžitě vyzvracet, a to i několikrát denně.. Některé navíc také používají drastická projímadla. Mají pak samozřejmě stejné fyzické problémy jako anorektičky:
- padají jim vlasy,
- lámou se nehty
- či se jim kazí zuby, protože opakované zvracení spolu s věčným čištěním zubů způsobuje erozi zubní skloviny.
Odhalit bulimii je mnohem těžší než odhalit anorexii – protože oběti nejsou vychrtlé. Může to trvat i roky. Obě verze nemocí se také mohou střídat.
Doma se „to“ nevyléčí
Co se dá s nemocí dělat? Doma nic. Jakmile si okolí všimne prvních náznaků choroby, je třeba začít komunikovat s lékaři. Jedna z příčin nemoci tkví dost často právě v rodině, takže odtud náprava není možná.
- Navíc rodina těžce nese negativistické a opoziční reakce náhle vzteklé a neurotické dcery.
- Postižená dívka chce svobodně nakládat s vlastním tělem a vypadat tak, jak sama chce.
- Reaguje záchvaty pláče a agresí, vůbec nespolupracuje.
To je nutné vydržet a zvládnout, a na to jsou připraveni jen příslušní lékaři.
V lehčích případech stačí zajít na psychiatrickou ambulanci nebo k psychologovi, pokročilejší anorektičky už ale potřebují radikální léčbu. Anorektičky ve špatném fyzickém stavu jsou nejdříve hospitalizovány na metabolické jednotce, odtamtud jsou pak posílány na psychiatrická oddělení.
Tam by mělo přestat být středem jejich zájmu pouze jídlo, respektive půst a hubnutí. O to se snaží různé psychoterapie a rekreační aktivity. Při léčbě jíst musejí, i když ne moc, ale pravidelně.
Ke změně myšlení dochází po třech až čtyřech týdnech, kdy potrava přestává být středem jejich pozornosti. Rekonvalescence trvá až dvakrát déle než samotné onemocnění. A vzhledem k tomu, že se nemocné dostanou do rukou lékařů obvykle až po dvou letech trvání choroby, návrat k normálu nastává minimálně za tři čtyři roky.