Mišpule je dřevina častěji pěstovaná ve stromové formě, ale někdy roste jako keř. Mišpule vysazovány víc jako strom zajímavý, okrasný než pro užitek, ačkoliv jsou její plody jedlé. Staré stromy mišpulí můžeme vidět v zahradách kolem starých vil. V současné době se zájem o pěstování mišpulí zase zvedl. Mišpule nejsou náročné na pěstování a v našich podmínkách se jim bude dobře dařit.
Mišpule dřív pěstovali „nároční“ majitelé nemovitostí
Mišpule dřív rostly ponejvíc v zahradách vil, které patřily majetnějším lidem. Tím nejsou míněny zahrady zámecké. Mišpule měli u svých vil lékaři, továrníci, právníci – majetná třída, která mišpule nepěstovala pro užitek, ale pro potěchu oka. A nebo znalci ovocnářství. Bohatší třída znala mišpule třeba z Itálie, kde se pěstovaly a konzumovaly hojněji (známe i ze soudobé beletrie). U nás dřív měla mišpule druhové jméno „německá“. Nepochází ovšem ani z Itálie, ani z Německa, ale z oblasti Malé Asie, Kavkazu a severního Íránu.
Mišpule v zahradě
Mišpule, patřící do čeledi růžovitých, na jaře pěkně kvetou (jako i jiné růžovité), a to nápadně velkými květy s bílými korunními lístky. Listy jsou celokrajné sedm až 12 centimetrů dlouhé, zelené, kožovité, ochlupené. Stromek je ale zajímavý i po vyvinutí plodů. V porovnání třeba s jablky nebo s hrušněmi jsou malvice mišpulí menší, ale vypadají zajímavě – a jinak.
Plody mišpulí jsou nejen malé, ale také dlouho ne moc chutné. Protože obsahují hodně tříslovin, jsou trpké a svíravé. Napomůže jim až první mráz. Je to podobné jako třeba u trnek, po přemrznutí zesládnou. Potom mišpule chutnají trochu jako hruška.
V současné době malvice mišpulí zajímají i pro své blahodárné účinky na lidský organismus. Plody obsahují asi sedmdesát pět procent vody, deset procent cukru, vitaminy (C a B2), vlákninu, třísloviny, kyseliny (nejvíc kyseliny jablečné) a ve větším množství minerální látky jako vápník, hořčík, draslík a sodík.
V některých oblastech jižní Moravy se pěstování mišpulí udrželo kontinuálně – keřové formy můžeme vidět i na obecních veřejných prostranstvích.
Pěstování mišpulí
Mišpule nemá zvláštní nároky na péči a hnojení.
- Daří se jí daří v lehčích, propustných, vápenitých a hlinitých půdách.
- Nejvíce jí prospívá plné slunce a teplejší polohy.
- Roste však i v těžších půdách, v polostínu a v chladnějších podmínkách.
- Pro pěstování Česku je výhodou, že snáší dobře mrazy.
- Kromě základního řezu po výsadbě se nemusí v dalším období řezat – a ani to pro ni není dobré.
Mišpuli množíme:
- buď zjara – roubováním,
- nebo v srpnu – očkováním,
nejlépe na hrušňové pláně, semenáčky kulturních hrušní, hlohy či na podnože kdouloní. Rozmnožování je možné také výsevem s předcházející stratifikací semen. Rostliny vypěstované přímo ze semen si zachovávají původní vlastnosti mateřských rostlin.
Mišpule téměř netrpí škůdci. Chemická ochrana není nutná (kromě případného postřiku proti přezimujícím škůdcům v období jejich přemnožení).