Člověka stiženého přehnanou sebeláskou a sebeobdivem označujeme obvykle jako narcistu. Označení narcismus čili sebeláska – pochází z antického mýtu o Narcisovi, který se zamiloval sám do sebe a zcela přehlížel své okolí. Tito lidé nedokáží mít někoho rádi, ale nedokáží ani nenávidět.
Když sebeláska přeroste zdravou míru
S narcistickou poruchou osobnosti, pokud je ještě v normě, se setkáváme téměř na každém kroku. Objevuje se velmi často u skupiny úspěšných podnikatelů, u politických špiček. Jde o jedince, u nichž jakoby jediná forma existence byla sebestřednost. Pokud mají ocenění okolí, jsou považováni za nejlepší, mohou fungovat. Jestliže se jim takového ocenění nedostává, jsou takříkajíc „na dně“.
Narcismus je zvýšená míra sebelásky. Na jedné straně je sebeláska nutná pro fungování člověka. Již v Bibli se praví „miluj bližního jako sebe sama“. Když tato forma přestoupí určité hranice, stává se z ní jev patologický.
Narcismus jako porucha osobnosti
Narcismus je porucha osobnosti, k jejímž klinickým příznakům patří:
- potřeba neustálého obdivu a pozornosti ze strany okolí,
- velikášské představy o vlastních schopnostech a dovednostech (nedosahující však intenzity a charakteru bludů),
- chybění empatie,
- bezohlednost vůči druhým,
- zvýšená sexuální apetence jako kompenzace nedostatku vřelých sociálních vztahů,
- představy o vlastní nadřazenosti (nikoli bludné),
- zaujetí fantaziemi o vlastním absolutním úspěchu, kráse a skvělosti,
- představa o zvláštní privilegovanosti,
- využívání jiných osob k dosažení vlastních cílů,
- závist úspěchů jiných lidí,
- arogance
- a zpupné chování.
Příčiny narcismu mohou kořenit v dětství
Za narcistickou poruchou osobnosti podle odborníků stojí obvykle hluboké citové zranění utrpěné v raném dětství. Způsobuje je především matka, je-li to osoba nevyrovnaná sama se sebou. Nedokáže dítě bezvýhradně milovat takové, jaké je, a dát mu pocit oprávněnosti jeho existence. Vyrůstá tak jedinec navenek zcela přesvědčený o svých kvalitách, kráse, hodnotě, zkrátka dokonalosti, uvnitř však nejistý a zakomplexovaný. Pokud se mu jen zdá, že okolí není o jeho skvělosti přesvědčeno rovněž, přistupuje k pyšnému, arogantnímu chování.
Narcis přitom vnitřně velmi trpí. Je na světě prakticky sám, neboť kdo nedokáže milovat sebe, není schopen ani lásky k druhým lidem. Ostatně koho by bavilo být pořád jen „zrcadlem“ narcistického sobce?