Česká společnost, český národ, české vědomí – to všechno zároveň a neuspořádaně se novodobě formovalo na počátku 19. století v období zvaném jako národní obrození. Český národ se začal vymaňovat z „doby temna“, která nastala po bitvě na Bílé hoře. Národní obrození bývalo klasickým maturitním tématem, a tak jsou jeho okolnosti všeobecně známy a – bohužel jako u většiny „povinných“ školních témat, nepříliš oblíbené, a to přes svůj obrovský význam v historii českého národa. Národní obrození má i mnohé neznámé či úsměvné stránky. Například tradiční uzenina – český párek – vznikl a byl pojmenován v době národního obrození. Úsměv budí i snaha o vytvoření nových českých slov.
Národní obrození – co možná nevíme
Párek z národního obrození
V době národního obrození se v Praze se objevila nová pochoutka, nazývaná uzenkou. Okamžitě si získala srdce Pražanů, a zejména o fidlovačkách, národních veselicích či věnečcích byla hojně prodávána. Mlsek, vyráběný v nejlepších uzenářstvích, nesměl nikde chybět a vlastenci si jej objednávali slovy: „Prosil bych jednu uzenku,“ nebo „Prosil bych párek uzenek.“ Dvě nožičky uzenky byly objednávány nepoměrně častěji, posléze byly spojovány v jediný výrobek a tak nakonec vznikl dnešní párek.
Šoustnice a vyzřelka
Poněkud komickým způsobem chtěli na počátku národního obrození čelit vlivu němčiny tak zvaní brusiči jazyka českého . Mezi nimi zvláště vynikl rodák z Hradce Králové Jan Václav Pohl (1740 – 1790), který také napsal „českou mluvnici“ (ve smyslu mluvit). Brusiči byli gramatičtí diletanti, a především ignorovali slovotvorná pravidla i češtinu samotnou a vybíjeli se především na tvorbě nových slov podle vlastní libovůle. Vznikaly tak výplody následujícího typu:
- myslivíř (filozof),
- skokotnosta (taneční mistr),
- žehroň (kometa),
- tahohubka (fajfka),
- šoustnice (biliár),
- knihovtipník (student),
- letodník (kalendář),
- usmívka (ironie),
- věžovlice (pyramida),
- hlubozník (basa),
- mravotnosta (policajt),
- třeba vyzřelka (brýle),
- lokvice (láhev),
- nosočistoplena (kapesník)
- a jiné.
Samozřejmě, že v praxi se žádný z těchto novotvarů neuchytil. Výjimku snad tvoří slovo hňup, ale to jeho navrhovatel Maximilián Šimek chtěl používat jako ryze „české“ označení pro tresku.