Snad proto, že je Česká republika kolem státních hranic obklopena horstvy, jsou pro ni nížiny tak typické. Díky zemskému tvárnění je navíc na většinu českých (a moravských) nížin shlížet z některé z vrchovin (či z hor).
Obsah článku
Nížiny Česka
České (a tím jsou míněny i moravské a slezské) nížiny se rozkládají podél dolních toků velkých řek. Jsou to oblasti historicky a i v současnosti nejhustěji osídlené. Jedná se především o mohutné řeky Labe, Dyje a Moravu. Nížinami jsou nazývána místo do 300 respektive 200 metrů nadmořské výšky. Jedná se o nejhustěji zalidněné a nejúrodnější části Česka.
Nížinami do 300 metrů nad mořem jsou:
- Polabí, Polabská nížina,
- Dyjsko-svratecký úval,
- Hornomoravský úval,
- Dolnomoravský úval
- a Ostravská pánev.
Tři největší česká města, Praha, Brno a Ostrava, leží svým jádrem zhruba na úrovni 200 metrů nad mořem.
Polabská nížina s hory Řípu.
Největší nížiny České republiky
Polabí – Polabská nížina
Polabí je území v Čechách podél řeky Labe zhruba mezi městy Jaroměř a Lovosice (v užším pojetí jen po Štětí). Někdy se také označuje jako Polabská nížina. Jedná se převážně o polní, intenzivně zemědělsky využívanou krajinu s pěstováním teplomilných plodin. Lesy se vyskytují jen sporadicky, převážně borové, dubové a zbytky lužních. Díky kvalitní půdě a příznivým klimatickým podmínkám je intenzivně zemědělsky využívané. Část dolního Polabí je také někdy označována souslovím Zahrada Čech. Polabím se chápe široký úval řeky Labe v Čechách, tvořený rovinou nebo mírnou pahorkatinou o nadmořské výšce mezi 150 a 300 metry. Geologicky a geomorfologicky je součástí České tabule, spadá do teplé a suché klimatické oblasti.
Prostírá se na severovýchodě Středočeského kraje (v okresech Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ), na východě přesahuje do krajů Královéhradeckého a Pardubického, na západě do Ústeckého (okres Litoměřice). Rozloha území činí přibližně 5000 km².
Dyjsko-svratecký úval
Je celek na jižní Moravě. Úval tvoří sníženina s plochým profilem vyplněná usazeninami, nivy a terasy řek Dyje, Jevišovky, Jihlavy a Svratky se sprašemi. Úval vyplňuje jihovýchod okresu Znojmo, severozápadní okraj okresu Břeclav a jižní část okresu Brno-venkov, na jeho okraji se nacházejí i města Znojmo a Brno. Na severozápadě je ohraničen Jevišovickou pahorkatinou a Bobravskou vrchovinou, na severu Drahanskou vrchovinou, zatímco na jihovýchodě je Ždánickým lesem a Mikulovskou vrchovinou oddělen od Dolnomoravského úvalu. Na severovýchodě je Vyškovskou bránou propojen s Hornomoravským úvalem. V jižní části přesahuje do Rakouska.
Krajina úvalu je převážně polní, mimo nivy téměř bezlesá. Patří mezi nejsušší oblasti Česka.
Do roku 1945, tedy konce druhé světové války, byla většina úvalu (zhruba západně od Svratky) obydlena převážně Němci, v okolí Novosedel také Chorvaty. Dnes je oblast z většiny řídce zalidněnou periferií, pouze na severu sem zasahuje jižní předměstí Brna.
Hornomoravský úval.
Hornomoravský úval
Je nížinný celek na Moravě. Úval je tvořen sníženinou a náplavami řek. Osou úvalu je řeka Morava (v severní části i řeka Oskava), největšími přítoky jsou zde řeky Bečva a Haná. Největšími městy jsou ve středu ležící Olomouc, Přerov a Prostějov. Je zemědělsky hojně využívanou oblastí. Součástí národopisné oblasti Haná.
Úval se táhne od Libiny na severu po Otrokovice na jihu, kde je Napajedelskou branou propojen s úvalem Dolnomoravským. „Někdy se nesprávně uvádí, že začíná na severu až u Bludova, což je omyl, počítající s Mohelnickou brázdou jako podcelkem Hornomoravského úvalu. Ve skutečnosti jsou obě tyto sníženiny z geomorfologického hlediska rovnocennými celky. Jejich hranici tvoří tzv. Třesínský práh u Mladče západně od Litovle. Toto místo je zároveň i rozhraním mezi dvěma základními geomorfologickými provinciemi na území České republiky: Západními Karpatami a Českou vysočinou,“ upřesňuje se v české verzi Wikipedie.
Dolnomoravský úval
Jen to nížina nacházející se v nejjižnější části Moravy na jihovýchodě Česka (s přesahem na Slovensko), na dolním toku řek Moravy a Dyje. Jedná se o plochou nebo jen mírně zvlněnou nížinu o převažující nadmořské výšce 150–200 metrů. Je to jediný výběžek Panonské pánve zasahující na české území a patří v jeho rámci k nejteplejším, nejsušším a nejúrodnějším oblastem, se specifickou přirozenou flórou a faunou (zejména hmyzem) na zbytcích zachovalých přírodních stanovišť. Dolnomoravský úval patří k nejstarším sídelním prostorům na českém území, a je tedy až na výjimky vysoce kulturní, dlouhodobě intenzivně zemědělsky využívanou krajinou. Osídlení je doloženo od mladého paleolitu (pavlovien), v 9. století zde leželo jádro Velkomoravské říše. Od té doby se vždy jednalo o slovanské území, pouze na jihozápad kolem Dyje se v pozdním středověku rozšířilo osídlení německé. V moderní době se zde nachází těžiště etnografického regionu Slovácko.
Úval je poměrně hustě zalidněn a je zde typické osídlení koncentrované do velkých kompaktních sídel s několika tisíci obyvatel, menší sídla se vyskytují jen zřídka. Největšími městy v úvalu jsou Břeclav, Hodonín a Uherské Hradiště (všechna okolo 25 tisíc obyvatel).
Úval má tradičně velký dopravní význam (i díky návaznosti na Moravskou bránu), vedla tudy pravděpodobně jedna z větví Jantarové stezky, byly tudy vedeny první železnice na českém území a nyní jeho osami vede první a druhý železniční koridor, dálnice D2 a páteřní silnice I/55.
Ostravská pánev
Ostravská pánev (polsky Kotlina Ostrawska německy Ostrauer Becken) je geomorfologický celek na severní Moravě a ve Slezsku . Severní část Ostravské pánve tvoří česko-polskou státní hranici v Moravskoslezském kraji. Jde o hustě obydlenou a urbanizovanou oblast (ostravská aglomerace). Těží se zde černé uhlí, vyskytuje se zde těžký průmysl. Nachází se zde národopisná oblast Lašsko. Nejdůležitější města jsou Ostrava, Karviná a Havířov. Ostravskou pánví protéká veletok Odra s jejími největšími přítoky Opavou, Ostravicí a Olší, které patří do úmoří Baltského moře.