Svou rozlohou 2 175 600 kilometrů čtverečných je Grónsko největším ostrovem světa. Grónsko leží mimo evropské pásmo, ale patří Dánsku. V současné době se čím dál víc hovoří o snaze Grónska získat samostatnost.
Pět šestin povrchu Grónska je pokryto vrstvou ledu vysokou až tři kilometry. Pouze podél pobřeží jsou úzké pásy volné země vroubící hluboké zářezy nesčetných fjordů. Voda fjordu se po část roku stane bohatým lovištěm ryb. Rybolov je také základní způsob obživy obyvatel největšího ostrova světa.
Grónsko – „zelená země“
Grónsko neboli Gro/land, tedy „zelená země“, pojmenovali Vikingové, protože jeho jižní pobřeží je během léta zelené. Grónsko je autonomní součástí Dánského království (EU). Na rozloze 2,2 miliónu čtverečních kilometrů, z níž pouze osm procent není pokryto věčným sněhem a ledem, žije přes 56 tisíc obyvatel.
- Od roku 1979 má Grónsko samosprávu a od roku 1985 vlastní červenobílou vlajku, která symbolizuje slunce.
- Nejdelší den v roce – 21. červen – se stal státním svátkem.
- Státnímu znaku vévodí lední medvěd.
- Předsedou grónské samosprávy je premiér zemské vlády, která má šest ministrů.
- Sídlem vlády a parlamentu je hlavní město Nuuk.
- Gróňané si sami spravují všechny oblasti veřejného a politického života s výjimkou měny, zahraniční politiky, obrany a spravedlnosti.
Největší ostrov světa: Historie osídlení
Asi šestina obyvatel jsou Dánové, ostatní jsou potomky Eskymáků, z nichž první přišli do Grónska kolem roku 2500 př. n. l. z Asie (přes kanadské ledovce) jako tak zvaná nezávislá kultura I. Po dlouhá následující období zůstával největší ostrov světa vzhledem k drsným přírodním podmínkám a měnícímu se klimatu zcela neobydlen. Noví osadníci přicházeli ve vlnách:
- saqqaqská kultura,
- nezávislá kultura II
- dorsetská kultura I a II.
- Přímými předky dnešních Gróňanů jsou Thuleové, kteří přišli do země kolem roku 1000 n. l.
Příchod ke křesťanství
V roce 982 se v Grónsku usídlili první Evropané, kteří sem připluli z Islandu (Viking Erik Rudý).
Od počátku 18. století žijí v zemi dánští obchodníci a misionáři. Nejznámější z nich byl Hans Egede, který založil v roce 1728 osadu Nuuk s dánským názvem Godthaab („dobrá naděje“), jež je dnes hlavním městem země. Dánsko-norský misionář se původně vypravil do Grónska, aby zde hledal zbytky staroseverských kultur. Protože žádné Seveřany nenašel – ti z dosud neobjasněných příčin vymřeli – začal úspěšně pokřesťanšťovat místní obyvatelstvo a dnes jsou skoro všichni Inuité bohabojnými protestanty.
Obyvatelé Grónska mluví grónsky
Původní obyvatelé mají asijské rysy a v důsledku tvrdých životních podmínek a extrémně chladného podnebí jsou menší než Evropané, mají kratší údy a rychlejší krevní oběh. Hovoří vlastním jazykem – grónštinou, která je příbuzná s ostatními jazyky severoamerických a sibiřských Eskymáků. Pravopis, systematicky zpracovaná gramatika a první grónsko-dánský slovník jsou dílem herrnhutského misionáře Samuela Kleinschmidta, který žil v polovině minulého století a přeložil do grónštiny většinu bible. Grónština se dnes používá jako hlavní jazyk v tisku i v literatuře a je vyučovacím jazykem ve školách (děti se navíc povinně učí dánsky a anglicky).
Do grónštiny lze přeložit jakýkoli text – tam, kde chybějí původní výrazy, např. číslovky, jichž staří Gróňané užívali jen dvanáct, vypomůže dánština. Původní obyvatelé Grónska si neříkají Eskymáci, jak je pojmenoval okolní svět, neboť jim toto slovo zní pejorativně.
Víte, že…
… pojem Eskymák zavedl počátkem 17. století jezuitský misionář Biard? V jednom ze svých vyprávění napsal, že Indiáni kmene Wasnebaki označují lidi na severu slovem eskimautsik, to znamená ti, co jedí syrové maso. Gróňané sami sebe nazývají Inuit, tedy lidé. Svůj ostrov nazvali Země lidí, z čehož se později vyvinul dnešní název Kalaallit Nunaat – Země Gróňanů.