V oficiální písemné komunikaci se používá jedině spisovná forma českého jazyka. Psaná podoba jazyka je zakotvena v oficiálních pravidlech jazyka českého. Ta platí, ať máme osobní „pocity“ jakékoliv. Kromě čisté podoby jazyka hraje v dopise roli i správné formátování.
Psát nespisovně není trestné, ale nedělá se to
Aby na sebe pisatel negativně neupozornil, musí mít jeho oficiální dopis (osobě nebo instituci) všechny náležitosti v souladu s pravidly.
- Jakkoliv se pravidla formy dopisu řídí zavedeným územ,
- pravidla českého jazyka už jsou kodifikována závaznou normou.
Není možno je vykládat, interpretovat a používat podle svého svobodného rozhodnutí, anebo nějakého vnitřního pocitu, že by to „tak mělo být správně“. Nesprávné používání češtiny sice není nijak trestné, ale vytváří se tím negativní obraz o uživateli jazyka, a ten je nesmazatelný.
Od prvního napsaného slova
V dopisech obchodního a úředního rázu dopisech se píše oslovení vždy od levé strany a končí čárkou. Následující text pak začíná malým písmenem. Mezi oslovením a následujícím textem se zpravidla ponechává mezera o výšce jednoho řádku.
- Každý oficiální dopis (včetně dopisu elektronického, e-mailu) začíná oslovením. To musí být v pátém pádě, a to i v případě písemného styku s institucemi, kdy jméno příjemce neznáme. Tehdy volíme oslovení neutrální: Vážené paní, vážení pánové, Vážená paní / Vážený pane, Vážení, Vážení obchodní přátelé, Vážení partneři, Vážení klienti…
Často používaný pozdrav „Dobrý den“ je v písemném styku považován za familiární. Hodí se pro styk osobní, telefonický, někdy také pro neformální, neoficiální nebo vnitřní e-mailovou korespondenci (například s kolegy).
Pátým pádem oslovujeme, voláme
„Při oslovování má pracovní funkce, například Vážený pane ministře, poslanče, rektore, starosto, předsedo, řediteli, jednateli, primáři, redaktore, a vojenská/policejní hodnost, např. Vážený pane plukovníku, majore, kapitáne, poručíku, zpravidla přednost před akademickým titulem, např. Vážený pane profesore, docente, doktore, inženýre, magistře,“ uvádí Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR.
K tomu pátému pádu v oslovení: V současné době se dost rozšířil laický názor, že skloňování příjmení je jeho „prznění“, které se v žádném jiném jazyku neděje, než v češtině. A tak že by bylo správnější oslovovat příjmením v prvním pádě.
Odborníci tento názor velice snadno vyvrátí. Stačí cvičně si vyzkoušet, jak by to znělo, když se místo příjmení dosadilo křestní jméno. „Milý Pavel, pojď sem.“ Skloňování není totéž co přechylování příjmení, připomínají jazykovědci. „Ponechání příjmení v 1. pádu není při oslovování spisovné a považujeme ho za projev značné neformálnosti či neznalosti. To se týká nejen psaných textů, ale i kultivovaných spisovných projevů mluvených – ani tam oslovování 1. pádem nepatří,“ uvádí dále Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR.
Střídmě s funkcemi
- Nižšími funkcemi a tituly obvykle neoslovujeme. Pokud adresát nemá takovou funkci, hodnost nebo titul, oslovujeme ho v dopise Vážený pane a jeho příjmením v 5. pádě, například Vážený pane Nováku, Vážený pane Beránku.
- Vynikající umělce, tvůrce, interprety lze oslovit i Vážený Mistře.
Oslovování žen ve funkci
Ženy se v dopisech oslovují přechýleným tvarem své funkce, například:
- Vážená paní ministryně,
- poslankyně,
- předsedkyně,
- ředitelko,
- náměstkyně.
Vojenské/policejní hodnosti:
- Vážená paní plukovnice,
- majorko,
- kapitánko,
- poručice
nebo se použije akademického titulu, například:
- Vážená paní profesorko,
- docentko,
- doktorko,
- inženýrko,
- magistro.
Pokud adresátka nemá takovou funkci, hodnost nebo titul, oslovujeme ji Vážená paní a jejím příjmením v 5. pádě, například Vážená paní Nováková, Vážená paní Beránková.
Oslovení žen podle funkce či titulu jejich manžela, např. paní ředitelová, paní profesorová, paní doktorová, anebo nepřechýlenou podobou titulu, např. paní docent, paní doktor, se již považuje za silně zastaralé a nekorektní.
„Také v případě oslovení slečen, tedy neprovdaných dívek a žen, se doporučuje zvolit bezpříznakové oslovení Vážená paní (ať už ve spojení s funkcí, či titulem, nebo jen s příjmením),“ připomínají jazykovědci.
Neřetězit tituly
Není obvyklé oslovovat funkcí (titulem) a příjmením současně, například: Vážená paní doktorko Nováková, Vážený pane inženýre Nováku, Vážená paní ministryně Nováková. V takových případech je namístě oslovovat pouze titulem nebo funkcí: Vážená paní doktorko, Vážený pane inženýre, Vážená paní ministryně.
Závěrečný pozdrav v dopise
Závěrečný pozdrav se považuje za samostatný odstavec. Začíná vždy od stejné svislice jako předcházející odstavce. Pozdrav či závěrečná formule na konci dopisu mohou být povahy:
- nevětné, například S pozdravem, S přátelským pozdravem, Se srdečnými pozdravy, v e-mailu lze také S přáním pěkného dne – za těmito pozdravnými formulemi se nepíše žádné interpunkční znaménko;
- větné s pokračováním na dalším řádku, např. Zdraví | Petr Novák– ani za těmito pozdravnými formulemi se nepíše žádné interpunkční znaménko,
- větné, např. Děkujeme za spolupráci a přejeme mnoho úspěchů. Těšíme se na brzké setkání a srdečně zdravíme. Za těmito pozdravnými formulemi píšeme tečku (v méně formální komunikaci eventuálně vykřičník nebo tři tečky).
Zdroj: S využitím Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR
Ilustrační obrázek: pixabay.com