Aktinidie čínská (Actinidia chinensis), pro niž se vžil název kiwi, je pro svou lahodnou osvěživou chuť a značný obsah vitaminu C oblíbeným ovocem. Pochází z východní Číny, kde se nazývá jang tao, a je rozšířena v jihozápadní a centrální oblasti. V současné době se v mnoha zemích pěstuje, šlechtí a kříží s jinými druhy aktinidií. Kiwi může dozrát také u nás, ale jen ve skleníku nebo ve vinařských oblastech. Protože se jedná o rostlinu dvoudomou, je třeba vysadit samčí i samičí jedince. Množství a kvalitu úrody ovlivňuje kromě stavu živin v půdě délka slunečního svitu.
Kiwi: Rostlina obešla celý svět
První rostliny aktinidie byly přivezeny do Evropy v roce 1874 jako okrasné. Koncem 19. století se začaly pěstovat a šlechtit na plantážích na Novém Zélandu. Odtud si plody „vysloužily“ označení kiwi (pták kiwi je symbolem Nového Zélandu, ale stejně se říká i Novozélanďanům).
První plody ze Zélandu byly v roce 1953 dovezeny do Evropy a USA. Nezpůsobily sice senzaci, ale určitý zájem vzbudily, což přispělo ke vzniku novozélandského „průmyslu plodů kiwi“.
- Další oblastí, kde se kiwi pěstuje, je Kalifornie.
- Větší zájem získává kultura kiwi také v Austrálii,
- ale i v jižní Evropě, zejména ve Francii a Španělsku.
Kiwi: Popis rostliny
Aktinidie jsou liány, vyžadující oporu. Kmen mají tenký. Planě rostoucí vytvářejí až osmimetrové výhony. Listy jsou oválné nebo vejčité, okraj listové čepele je jemně pilovitý. Na líci jsou listy tmavě zelené, lysé, na rubu světlejší s načervenalými chlupy na žilnatině. Jsou dvoudomé. Samčí i samičí květy mají v průměru pět centimetrů a jsou bílé až smetanové. Kalich po odkvětu zůstává u plodů. Plody jsou vícesemenné bobule vejcovitého až kulovitého tvaru o hmotnosti až 140 g. Dužnina je zelená. Semena vzhledem k velmi malým rozměrům nepůsobí při požívání potíže.
Pěstování kiwi
Nároky na klimatické podmínky jsou vysoké. Nevýhodou je dlouhé vegetační období. Plody potřebují mnoho slunečního svitu a dozrávají až v polovině listopadu. Na podzim musí být rostliny chráněny, přinejmenším fólií. U nás se mohou pěstovat pouze ve vinařských oblastech s dlouhým podzimem bez mrazů.
Na počátku vegetace je odolnost mladých rostlin nízká, jestliže poklesne teplota na několik stupňů pod nulu, může dojít k poškození. Přes zimu musíme aktinidie chránit rohožemi, slámou, větvemi smrku apod.
Rostliny vyžadují humózní půdu, nejlépe písčito-hlinitou. Rostou dobře při půdní reakci o hodnotě od 4,5 do 5,5 pH, nesnášejí vysoký obsah vápníku.
Množení řízky se neosvědčilo, proto se aktinidie rozmnožuje semeny z dobře vyzrálých jedinců.
- K dosažení klíčivosti se musí semeno před vysetím dva týdny stratifikovat.
- Semena se vysévají do pařeniště.
- Následně se semenáčky vysazují do školky.
- Když jsou kmínky asi 0,6 cm silné, tak se zjara očkují, eventuálně roubují.
Vzhledem k tomu, že je aktinidie dvoudomá, musí se pěstovat více jedinců pohromadě. Při vysazování na stanoviště se do půdy přidá rašelina. Ke každé rostlině přidáme oporu. Půdu dobře přikryjeme zetlelým kompostem a zaléváme, aby byla stále vlhká.
Pěstování ve skleníku
Při pěstování ve skleníku nebo na zahrádkách použijeme kyselé kombinované hnojivo (jako na borůvky či pěnišníky). První plody se objevují tři čtyři roky po výsadbě, od osmého roku nastává plná plodnost.
Z dospělých kiwi se v závislosti na odrůdě sklízí ročně z jednoho keře 4,5 až 10 kilogramů plodů. Lze je uchovávat osm týdnů, v ovocnářských speciálních chladírnách i pět až osm měsíců.
Využití plodů kiwi
Plody jsou lahůdkou syrové. Dále se používají do zavařenin a sladkých jídel. Uplatňují se při výrobě cukrářského zboží i jako doplněk originálních masitých pokrmů. Nealkoholické nápoje mají zvláštní vůni připomínající reveň. Slouží i při výrobě kosmetických přípravků, například pleťových vod a krémů.
Kiwi je vhodné k posilování organismu a zvyšování jeho odolnosti. Plody mají vysoký obsah vitaminu C, a to až 300 až 350 mg. Dále obsahují minerální látky, zvláště draslík, bílkoviny, organické kyseliny, tuky a pektin. K prevenci postačí jeden plod denně.