Polární záře na Zemi je jev v polárních krajinách běžný a dobře známý. Barevné mihotavé „záclony“ i jiné útvary přízračně osvětlující krajiny věčného ledu vznikají jako důsledek vzájemného působení částic, které produkuje Slunce s magnetickým polem Země. Právě proto se projevuje především v okolí zemských pólů. Pokud je však aktivita Slunce mimořádně silná, objevuje se polární záře i v nižších zeměpisných šířkách. Ve starých českých a německých kronikách je popsána řada podivných zjevení na obloze nad naším územím, která s největší pravděpodobností byla polární září.
Jak vzniká polární záře
Povrch našeho Slunce bez přestání exploduje, vyvrhuje do kosmu plazma rozžhavené na obrovské teploty. Proud nabitých částic nazývaný sluneční vítr vstupuje do zemské atmosféry a budí zde plazmatické vlny, jejichž výsledkem jsou nádherné polární záře.
Polární záře se vyskytuje na obou polokoulích a nazývá se buď aurora borealis (severní záře), nebo aurora australis (jižní záře). Vzniká, když se elektrony emitované Sluncem setkají s molekulami plynů ve vysoké atmosféře Země. Veškeré pokusy vytvořit polární záři uměle ztroskotaly.
Nejkrásnější přírodní úkaz
Polární záře bývají považovány za nejkrásnější přírodní úkaz. Každá z nich je jiná. V dobách poměrně klidného magnetického pole se nejčastěji objevuje jediný stálý namodralý nebo nazelenalý oblouk přemosťující oblohu. Bývá k vidění často i celou noc. Tyto oblouky ve skutečnosti vytvářejí kolem zeměkoule kruh, jen nejsou všude pozorovatelné. Při magnetických bouřích se naopak oblouky spojují, protáčejí, chvějí, násobí a tak dále. Může se rozzářit i nádherná koróna uprostřed jevu. Nejaktivnější fáze takového představení trvá většinou nanejvýš půl hodiny. Ale výtrysky světla mohou oblohu ozařovat až do svítání.
Tajemství polární záře poodhalil astronom Halley
Když pomineme mýty a báje, polární záře byla „vědecky“ považována za odraz slunečních paprsků od ledovců na pólu nebo za specifický druh záření, který vzniká jen za chladného počasí.
První člověk, který si existenci polární záře správně spojil s magnetickými disturbancemi, byl britský královský astronom sir Edmund Halley, který si v noci na 17. března roku 1716 povšiml, že při polární záři (viditelná byla tehdy i v Londýně) se přístroje měřící magnetismus chovají podivně.
Roku 1773 poprvé pozoroval kapitán Cook polární záři i na jižní polokouli. Pozdější výzkumy dokázaly, že i na jižní polokouli se polární záře tvoří stejně jako na severu. A také ve stejné době a v dokonalé symetrii. Potvrdilo se tušení, že polární záře má přímou souvislost s chováním magnetických polí.
Víte, že…
… Aristoteles věřil, že polární záře je způsobena pálením páry v atmosféře?
… podezřívavější Římané si polární záři spojovali s ohlašováním nějakých významnějších událostí – jakou byla třeba smrt Julia Caesara?
… polární záře se dostala i do mnoha legend a mýtů?
… dávní obyvatelé Grónska a Kanady věřili, že se takto projevují duše jejich zemřelých předků a ukazují cestu poutníkům?
… pro původní obyvatele Severní Ameriky byla polární záře znamením přítomnosti mstivých duchů nepřátel? Anebo ji považovali za ohně, které zapaloval nějaký divoký válečnický kmen kdesi na severu.
Zdroj: S využím archivu autorky (zahraniční materiál)
Foto: sxc.hu