Rakytník řešetlákový (Hippochae rhamnoides), druh z čeledi hlošinovitých, je biologicky zajímavý keř, vhodný pro zkrášlení prostředí a současně i využitelný v domácnosti. Domovem je na písčitých březích severní a západní Evropy a zasahuje až do Středomoří. Odtud se podle řek šířil do nitra evropského kontinentu. Je znám i ze západní Asie, z Kavkazu a Íránu. Máte-li na své zahrádce méně kvalitní místo, chcete-li něco zakrýt vegetací nebo i vytvořit trnitý živý plot, vypěstujte si rakytník, vysázejte jej ve skupině nebo jako soliter a zkuste na vitamin C bohaté listy i plody.
Pěstování rakytníku
Rakytník je pěstován především jako keř, ale může být upraven jako stromek, který dorůstá výšky šesti metrů. Pro jeho využití při pěstování je důležité, že vytváří hluboké hlavní kořeny a daleko plazivé vedlejší kořeny, na nich se vytvářejí výmladky, takže rostlina má i více kmínků. Proto může růst i na písčité půdě, na náspech, hrázích a jiných málo kvalitních stanovištích, dokonce i tam, kde hladina spodní vody kolísá. Vyžaduje pouze dostatek světla. Doporučený spon je třikrát tři metry
Popis dřeviny
- Větve jsou červenohnědé, vedlejší větévky krátké a přeměněny v ostré trny.
- Listy jsou dlouhé 5-7 cm a široké 1 cm, takže jsou čárkovité. Jsou nahnědle stříbřitě šupinaté; tyto šupiny mohou být i na větvích, takže rakytník působí dojmem stříbřitě bělavého keře.
- Květy se otvírají již před olistěním, jsou žlutavé.
- Plody jsou nažky, obalené zdužnatělým žlutooranžovým okvětím a označujeme je jako nepravé peckovice. Jsou 6-8 mm dlouhé a velmi dekorativní – mohou vydržet na keři až dlouho do zimy.
Rozmnožování rykytníku
Rykytník je dvoudomý, to znamená, že vytváří rostliny s odděleným pohlavím. Chceme-li mít tedy i plody, musíme získat jak samičí, tak i samčí rostlinu. Na tři až šest samičích rostlin vysazujeme do skupiny jednu rostlinu samčí. Pohlaví můžeme poznat počínaje 3. až 4. rokem podle umístění pupenů na výhonech. U samčích rostlin jsou pupeny na konci výhonů podstatně hustěji než u samičích rostlin.
Rakytník lze rozmnožovat semeny (vyrostou samčí i samičí rostliny, jejichž pohlaví poznáme až později) i řízkováním, případně odnožemi; při nepohlavním množení víme, jakého pohlaví bude nový jedinec, proto mu dáváme přednost.
Dřevité řízky z vrcholků jednoletých až dvouletých výhonů řežeme v únoru až březnu a vložíme je do nádoby s vodou (kterou vyměňujeme), až vytvoří kořínky. Pak je vysazujeme do písčité půdy v pařeništi. Pokud použijeme k zakořeňování heteroauxinu (zakořeňovací prášek nebo pasta), můžeme řízkovat i později.
Sklizeň plodů
Plody rakytníku sklízíme před úplnou zralostí než změknou, rozdrtíme je, semeno vyplavíme a rozprostřeme k oschnutí. Uskladníme je v suchu a vyséváme v dubnu až květnu v teplém prostředí (optimální teplota je 20 až 25°C.
Rakytník je nejen dekorativní rostlina, ale i výborný zdroj vitaminu C. Lze využít k sušení listů (na čaj) i nakysle chutnajících plodů, z nichž možno vytvořit i džem. Při sklizni ovšem musíme být opatrní, protože je to keř trnitý.