Schengenský prostor se nazývá území evropských států spojených vzájemnou smlouvou – Schengenskou dohodou. Na jejím základě mohou lidé volně a kdekoliv překračovat hranice mezi členskými státy a nemusejí se podrobovat hraniční kontrole. Schengenský prostor není totožný s územím Evropské unie a členské státy Schengenu nemusejí být členy Evropské unie, a naopak. Česká republika byla mezi členské země Schengenu přijata v roce 2007. Schengenský prostor je v současné době (2015) tvořen 26 státy: dvaadvaceti členskými státy EU, a dále Norskem, Islandem, Švýcarskem a Lichtenštejnskem.
Schengenská smlouva podepsaná na lodi
Proč právě Schengen? Prostor získal název po vesnici Schengen v Lucembursku, kde byla 14. června 1985 podepsána mezistátní dohoda. Nebyl tam hotel ani pošta, bývalý klášter byl zchátralý, smlouvu nebylo kde podepsat. Nakonec se našlo symbolické řešení. Loď v mezinárodních vodách na hraniční řece Moselle.
Schengen se tak stal jednou z nejznámějších obcí nejen Lucemburska, ale také celého světa. Z události žije vesnice dodnes. Připomíná ji pomník na břehu řeky, místo se stalo atraktivní pro turisty z celého světa.
- Není bez zajímavosti připomenout, že akci tehdy vyvolali nespokojení řidiči kamionů. Ti si totiž v osmdesátých letech stěžovali na zdržování na německo-francouzských přechodech.
Zakládající země
Zakladatelů schengenského prostoru bylo pět – Francie, Německo, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko. V devadesátých letech se Schengen dál rozšiřoval, připojily se Itálie, Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Dánsko, Švédsko, Finsko, Island a Norsko.
Schengenský prostor: Přesně daná opatření
Schengenský prostor se z hlediska průběhu evropské integrace vyznačoval několika specifiky – byl například prvním projektem v historii Společenství, do něhož nebyly zapojeny všechny členské země a na němž se nepodílela komise.
- Zakládající státy Schengenu už měly zkušenosti se vzájemnou spoluprací v oblasti hraničních kontrol. Zavázaly se postupně odstranit hranice mezi sebou a přispět tak k volnému pohybu osob a zboží.
- Vytvoření schengenského prostoru bylo považováno za testovací laboratoř spolupráce v jinak velice citlivých oblastech vnitra, justice a policejní činnosti.
- Na Schengenskou dohodu, která nepodléhala ratifikaci a vstoupila v platnost téměř bezprostředně po svém podpisu, navázala takzvaná Schengenská prováděcí úmluva z 19. června 1990. Byla už dokumentem s řadou přesných definic a konkrétních opatření. Definovala už pojmy jako například vnitřní a vnější hranice, žádost o azyl nebo povolení k pobytu.
- Země Schengenu zavedly společnou vízovou politiku, jsou domluveny na účinných kontrolách na svých vnějších hranicích. Jejich vnitřní hranice v podstatě neexistují.
- Na omezenou dobu je však možné kontroly obnovit – v případě, kdy by si takové řešení vyžádalo zachování veřejného pořádku nebo bezpečnost v jednotlivých zemích.
- Schengenský prostor není automaticky rozšířen na všechna zámořská území členských států EU.
Členské státy Schengenské dohody
- Belgie
- Česká republika
- Dánsko
- Estonsko
- Finsko
- Francie
- Island
- Itálie
- Lichtenštejnsko
- Litva
- Lotyšsko
- Lucembursko
- Maďarsko
- Malta
- Německo
- Nizozemsko
- Norsko
- Polsko
- Portugalsko
- Rakousko
- Řecko
- Slovensko
- Slovinsko
- Španělsko
- Švédsko
- Švýcarsko
(údaje k 6/2015)