Přehnané, nesmyslné, či netolerantní požadavky šéfů na své podřízené, například i v otázkách oblečení, bývají ve světě (ale už i u nás) označovány termínem bossing, podle slova boss – šéf. Bossing je jednou z forem šikanování na pracovišti. Obecně se uvádí, že jde o projevy šikany a hrubosti šéfů vůči podřízeným, většinou s cílem zbavit se jich. Výraz se rozšířil z USA.
Šikana má mnoho tváří
Mimo pojem bossing se ze Spojených států objevily i nové pojmy pro šikanu, jako je známé sexuální harašení, bullying (klasické šikanování, fyzické, či psychické na školách), či mobbing (naschvály, pomluvy a nadávky na pracovištích). Ať už je název pro šikanu jakýkoliv, jde vždy o projev patologických mezilidských vztahů. Podle psychologů takové vztahy vyvolávají u oběti obvykle dlouhodobější a stupňující se psychické zatížení, někdy i snahu uniknout z této situace za jakoukoliv cenu, výjimkou nejsou ani sebevražedné pokusy. Studie obětí útoků zjistily, že napadanými jsou často jedinci zkušení, kompetentní, nekonfrontanční a výrazně neprovokační.
Tyran si zvedá sebevědomí
Šikanéři si svým jednání naopak zvyšují své sebevědomí a uspokojují potřeby zviditelnění, neboť se vnitřně většinou cítí handicapováni v mezilidských vztazích. Tito lidé mají sice vyvinutý smysl pro nalezení oběti, naopak mívají většinou chudší rejstřík projevů a časté stereoptypy chování. A to dává naději obětem na včasnou a účinnou obranu.
Situace v Česku
V České republice je podle odborníků zatím problém šikanování na pracovišti podceňován. Nejenže není právně nijak podchycen, ale hlavně ani sami čeští zaměstnanci si jej neuvědomují. Příkladem zákonného vakua mohou být případy tzv. sexuálního harašení. Zatímco ve Spojených státech je tento jev řešen za pomoci složitých právních výkladů, v Česku zákonná opora neexistuje.
První, nejmírnější, rovinou násilí na pracovišti je jemné špičkování, škádlení či ironické až sarkastické poznámky včetně jemného harašení. Horším případem pak začínají být pomluvy, které navíc rotováním v kolektivu nabývají mnohdy obludných rozměrů. Dělá se to například na pracovištích, kde se snižují počty zaměstnanců. Dotyčný potom ukazuje, kdo je špatný a kdo by měl místo něj odejít. Dalším stadiem je již bossing a mobbing, kdy dochází k „zasednutí“ na dotyčného neoblíbeného pracovníka. V těchto případech drží červenou kartu šéf. Nejvyhraněnější formou je pak fyzický útok.
Násilí na pracovišti však není jenom problémem v zaměstnání. Toto násilí se totiž promítá i do osobnosti týraného člověka, který vtahuje svou obtíž i do rodiny. Ta tím logicky trpí také, mnohdy může pod stresovým vypětím dojít i k jejímu rozbití.
Nejsou to jen děti…
Je představa, že šikana se vyskytuje jen mezi mládeží. Ve skutečnosti nás šikanování může provázet celým životem. Šikanování napadá skupiny, kde jsou vztahy rovnocenné, demokratické, je to tedy nemoc demokracie. To znamená, že napadá sourozenecké vztahy v rodině, objevuje se ve školce, pokračuje ve škole, různých zájmových skupinách, může být i mezi partnery, mezi lidmi na pracovišti, na vojně a šikana může být i na sklonku života.