Trasy metra Praha: Plánek

Pražské metro. Dnes si bez něho už těžko dovedeme představit každodenní cestování hlavním městem. U Pražanů si vysloužilo přiléhavou přezdívku „krtek“, ale stejné pojmenování někdy přísluší i pracovníkům metra. Pražské metro zahájilo provoz v roce 1974. V současné době má tři trasy navzájem se protínající.

Pražské metro: První plány

Představitelé Prahy začali o budování metra diskutovat už v 19. století poté, co si v roce 1896 podzemní dráhu otevřela Budapešť jako první město rakousko-uherského mocnářství a dva roky poté začala jezdit i vídeňská S-Bahn.

První technicky reálný návrh na stavbu pražského metra pochází z roku 1926. Projekt architektů Bohumila Bellada a Vladimíra Lista navrhoval zklidnit centrum města tím, že by se doprava přenesla do podzemí. Projekt počítal už s metrem plně elektrifikovaným na nejlepší úrovni tehdejší techniky. Kvůli nedostatku peněz a patrně i neochoty vedení města riskovat rozsáhlou investici se však návrh podzemní dráhy několikrát přepracovával a metro se začalo stavět teprve v šedesátých letech.

Zajímavé je i to, s jakými trasami metra tehdejší inženýři počítali. Kupodivu se velmi blíží místům, kterými jezdí metro nyní. První návrh z roku 1926 počítal se čtyřmi trasami:

1. trasa A měla vést z Palmovky přes Národní divadlo k Andělu,
2. trasa B z Dejvic přes Můstek na Floru,
3. trasa C z Holešovic přes Prašnou bránu na Žižkov
4. a trasa D z Denisova nádraží přes Wilsonovo nádraží a Nuselský most na Pankrác.

Návrhů na trasy a způsob stavby pražského metra bylo mnoho, některé návrhy z padesátých let například počítaly s tím, že by město mohlo postavit tramvajové tunely, které by se později přestavěly na metro, ale ani tento návrh neuspěl. Teprve v roce 1967 se vláda definitivně rozhodla postavit v Praze metro.

Základní informace o stanicích metra

• Celkový počet stanic: 58
• Počet přestupních stanic: 3
• Přestupní stanice: Můstek (trasy A a B), Muzeum (trasy A a C), Florenc (trasy B a C)
• Počet bezbariérových stanic: 38
• Nejhlouběji položená stanice: 53 metrů pod úrovní terénu, Náměstí míru, Trasa A

Trasy metra Praha

Trasa metra A

Trasa A vede od severozápadu Prahy na jihovýchod a spojuje městské části Motol a Hostivař. Je vedena přes střed města a kříží se ostatními trasami. Trasu lze využít při cestě na ruzyňské letiště – ve stanici metra Dejvická se přestupuje na autobusy k letišti. Na mapách metra  je trasa A vyznačena zelenou barvou. Trasa A byla stavěna jako druhá v pořadí. Kuriozitou trasy je, že mezi stanicemi Staroměstská a Hradčanská vede pod Vltavou. Zprvu měla jen sedm stanic, další zastávky se průběžně stavěly za provozu. Trasa A měří asi 17 kilometrů. Poslední úsek v Hostivaři vede po vrchu.

Trasa metra B

Linka B pražského metra spojuje čtvrti Zličín na jihozápadním okraji a Černý Most na severovýchodě metropole. Trasa B má 24 zastávek, víc než polovina je upravena pro cestování tělesně postižených. Ve stanicích Nové Butovice a Zličín lze přestoupit na autobusy v letišti. Trasa B vede přes centrum Prahy, na Můstku se kříží s „Ačkem“, na Florenci c červeným „Cečkem“. Trasa B je nejmladší ze tří tras pražského metra. Měří přibližně 25 kilometrů. Na mapách je značena žlutě.

Trasa metra C

Trasa C je nejstarší z linek pražského metra, začala fungovat první v roce 1974. Vede ze severu (Letňany) na jih (Háje). Na Florenci se kříží se žlutou trasou B, ve stanici Muzeum se zelenou linkou A. Trasa C měří asi 22 kilometry, na dvou místech vede pod dnem Vltavy. K zajímavostem patří i to, že nad Nuselským údolím vedena tubusem v Nuselském mostu. Linka má 20 stanic, 15 z toho je přizpůsobeno pro cestování imobilních lidí.

Stanice na trasách pražského metra

Důležité mezníky v historii pražského metra

• 1974 – zahájen provoz na trati C, třívozové soupravy; zahájen provoz depa Kačerov (9. května)
• 1975 – zahájen provoz čtyřvozových souprav
• 1978 – zahájen provoz na trati A 1979 – 26. února zahájen provoz pětivozových souprav na trase C; 2. července zavedena jednočlenná obsluha; na 2 soupravách namontováno automatické cílové brzdění na trase A
• 1980 – 7. listopadu zahájen provoz na druhém úseku trasy C; 19. prosince druhý úsek trasy A; zprovozněna budova centrálního dispečinku v Praze 2 Na bojišti
• 1981 – zahájena montáž automatického cílového brzdění na zbývající vozy 1982 – zavedeny 5ti vozové soupravy na trase A, na trase C jednočlenná obsluha
• 1984 – zahájen provoz na třetím úseku trasy C 1985 – zahájen provoz na prvním úseku trasy B 1986 – zahájena výstavba nových měníren – Muzeum a Pankrác (C)
• 1987 – uvedena do provozu stanice Strašnická
• 1988 – zahájen provoz na třetím úseku trasy B
• 1990 – uvedena do provozu stanice Skalka; zahájen provoz na druhém úseku trasy B

Trasy pražského metra: Zajímavost

• Naprostá většina traťových úseků metra je vedena pod zemí, a proto si cestující zřejmě už ani neuvědomují, že občas jedou také po mostech. Ten první, Nuselský, slouží i silniční dopravě a metro je uloženo pod vozovkou v jeho tubusu.
• Nejzajímavější je zřejmě dvoukolejný most přes údolí Prokopského potoka mezi stanicemi Hůrka a Lužiny, ze kterého je atraktivní výhled na okolní zástavbu.
• Málokterý cestující si uvědomí, že po krátkém mostě jede i těsně za stanicí Kačerov. Most je dokonce čtyřkolejný, protože je na něm vedena i odbočka do kačerovského depa, a překonává zářez s železniční tratí Praha – Vrané a vlečkou mezi depem a krčským nádražím.
• Cestující dobře znají své linky A, B a C, málo je však známé, že na „áčku“ už závěrečný úsek mezi stanicemi Strašnická a Skalka nevede vlastně po trati A, ale po spojce do hostivařského depa – stavebně označované písmeny SH. Původně se zde s cestujícími nejezdilo a obě stanice vznikaly za manipulačního provozu.
• Kromě hlavních tratí existují i traťové úseky, po kterých nejsou cestující přepravováni. Kromě odboček do dep to jsou spojky mezi tratěmi. Jedna je na Florenci a propojuje tratě B a C, další existují mezi tratěmi A a C přibližně mezi stanicemi Náměstí Míru a I. P. Pavlova.
• Ve stanici Pražského povstání existuje v samostatném tunelu také odstavná kolej.
• Síť metra doplňují i zkušební tratě vedené na povrchu. Hostivařská zkušební síť měří dva kilometry, kačerovská asi o půl kilometru méně.

Foto: Plánky tras metropraha.eu